Když jsem se v neděli ráno probudila, došlo mi, že je něco špatně. Poloha, ve které jsem ležela, byla bolestivá, ale vyhrabat jsem se z ní nedokázala. Něco se ve mně rozleželo a já si zaboha nemohla vzpomenout co. Ale byla neděle, a to ženský obstarávaj domácnost, a tak jsem se pochlapila, a na nohy se nějak vyškrábala.

Levou nohu jsem celý den tahala za sebou. Z třísla ta bolest šla a ne a ne povolit. A když jsem se podvakrát netrefila na wc, neb usednout mi prostě nešlo, bylo po lidské hrdosti. I mě došlo, že návštěva lékaře bude nutná.

„Ale nejdřív si ohol nohy.“

Nabádal mě manžel, věděl stejně jako já, že jsem ještě po zimě neprovedla depilaci.

„Tobě se to řekne.“ kňourala jsem „Ale jak? Vždyť se k nim ani neohnu.“

„Tak já ti je oholím.“

Nabízel se Kurka, ale na společné hrátky se žiletkou jsem tentokrát neměla náladu. Popadla jsem holení a hrabala se do sprchy. Celá ta procedura trvala dlouho, byla bolestivá a výsledek neuspokojivý. Oškubala jsem se jako husa, na několika místech i pořezala. Po probdělé noci z neděle na pondělí jsem se šourala na místní chirurgii.

Na otázku holohlavého lékaře, jak se mi to přihodilo, jsem nebyla schopná odpovědět. Když číhnul na mé pořezané nohy pochopil, že situace je vážná, a odeslal mne na rentgen. Za půl hodinky koukal střídavě do snímku a střídavě na mé oškubané nohy.

„Co jsem si to vlastně udělala, pane doktore?“

Debilně jsem se vyptávala.

„No, nevím sice, jak jste to dokázala, ale hnula jste si kyčelníma kloubama, a natáhla si vazy. Pár injekcí Novalinu to spraví.“

Než jsem se došourala k domovu, Novalin začal působit, a já se těšila na peřiny. Trochu se mi ulevilo a tak si tu čerstvě povlečenou postel konečně užiju. Čerstvě povlečenou! Konečně mi to došlo. Konečně mi došlo, co a jak jsem si to udělala. Z televize jsem to, já pitomá, měla.

Před pár dny jsem totiž propadla pořadu Máte doma uklizeno. Se škodolibou radostí, že má doma někdo větší svinčík, než já, zírala jsem každý podvečer na televizi, a sledování těch smutných konců mě většinou donutilo se pochlapit, a sáhnout do nějaké skříně, a uklidit ji. Během několika dnů jsem vygruntovala postupně celý barák. Akorát ložnice zbývala. Tak jsem energii nasměrovala tam. Vyházet těžké, polohovací rošty z postelí, abych pod nimi, já blázen, vyluxovala, mi fakt moc nešlo, protože byly děsně těžký. A když to nešlo, rvala jsem je přes pokrčené koleno ven. Ale dokázala jsem to a teď za to patrně platím.

A tak vím jedno jistě. Že přílišná čistota vydrhne srdce z těla, jsem už kdysi četla v jedné knížce. To není z mojí hlavy. Ale že přílišná čistota škodí mému zdraví, tak na to jsem přišla sama. No, ale aspoň mám konečně oholený nohy.