Nás kuřáky, a hlavně mě, by měli odstřelit, a nebyl by to trest, ale rána z milosti. A taky ochrana slušné společnosti. Zejména přede mnou. Protože dneska jsem to udělala zas. Podpálila jsem barák.

Nejsem Herodes a zdraví ničím jenom svoje. Zásadně doma nekouřím. Buď mrznu na balkoně, nebo visím z okna. Kdybyste mi u vás doma ke kafi nabídli popelník, ani by mi to nechutnalo. Na mou duši, na psí uši, já to u stolu snad ani neumím.

Už je to pár let, co jsem takhle v zimě, sama v obýváku, pěkně po ránu, pila první kafíčko, a hulila z okna. Náš nejstarší, to mu bylo asi osm, na mě z chodby zavolal, že ahoj, že teda do tý školy jde, když jinak nedám, já se chtěla rozloučit, a to zapálené cígo jsem, můj ty smutku, típla o parapet a nechala tam svému osudu. Šla jsem omrknout kuchyň, abych si ujasnila, kde dnes začnu s deratizací, a taky číhla sousedce do okna. Občas jsme na sebe takhle zamávaly, neb jsme si viděly z kuchyně do kuchyně, a vůbec nám to nevadilo. I dnes na mě mávala. Trochu divočeji než jindy, a taky otvírala okno a něco na mě křičela. Křičela hodně nahlas. Křičela:

„Jaruno, hoří!“

Já na to:

„Kde?“

A ona:

„No přece u vás!“

To už jsem slyšela naši matku, jak za mnou utíká nahoru a řve:

„Hoří! Jaruno, u nás hoří!“

Věděla jsem okamžitě, kolik uhodilo, a pro jistotu číhla z toho okna v obýváku. Ani jsem se nemusela moc vyklonit. Plameny šlehaly až k nám, do prvního patra. To už jsme řvaly všechny. Já, matka i Růžena od vedle. Akorát můj muž se choval konstruktivně. V kuchyni točil jeden hrnec vody za druhým, a lil to z okna na to nadělení. A protože se den před tím pohádal s mojí matkou, místo nadávání na mě křičel:

„Mělas to tady podpálit všechno!“

Až když bylo po všem, mi došly souvislosti. Den před tím jsme likvidovali vánoční stromeček a opřeli ho vzadu za barák. Já uklízela dětský pokoj do pytlů, které jsme chtěli odvézt do konťáku,a ty pytle jsme postavili k tomu stromečku. A do té nebezpečné hromady spadlo moje blbě típnutý cigáro. Blaflo to hned. Kromě toho vyklizeného svinčíku tam taky shořely dveře připravené na výměnu, a manželova desetimetrová prodlužovačka. Škody za pár tisíc a tak akorát na zabití jedné blbé Jaruny.

No, co myslíte, že se stalo dneska? Správně, udělala jsem to zas!

Nevstoupíš dvakrát do jedné řeky, říká jedno přísloví. Jaruna je výjimka. Ta vstoupí a znovu podpálí.

To všechno mi dneska prolétlo krátce hlavou, když jsem při ranní kávě a první cigaretě zahlédla pod oknem včera vyhozený vánoční stromeček, a uvědomila si, že ten právě odklepnutý popel mohl být žhavý. Bleskem jsem v kuchyni natočila do konvice vodu, a utíkala po schodech chodbou dolů na zahradu.

Už to trochu doutnalo.