Pevně mi stiskla dlaň a v okamžiku toho vzájemného doteku jsem pochopila, že o mně všechno ví. Nevím proč, úplně bezděčně jsem řekla:
„Víte, já nejsem hodný člověk,“ tak nějak to ze mě samo vypadlo.
Usmála se a povídá:
„A to vám řekl kdo?“
Tisíc věcí jsem chtěla na tu prostou otázku odpovědět, ale ona se znovu zeptala:
„Kdy vás naposledy někdo obejmul?“

Pak mě bez varování vzala do náruče a chlácholivě pohladila po zádech. Neodporovala jsem, její dotek ve mně spustil stavidla bezdůvodného pláče. Nejprve mi začaly téct slzy, pak jsem téměř vzlykala nahlas. Nešlo to utišit. Brečela jsem v náručí úplně cizí dívky.
„To proto pijete? Abyste mohla plakat?“
Měla pravdu. Plakat bez pití mi nešlo. V práci úspěšná, doma osamělá. Přátele jsem si udržet nedokázala. Když jsem přišla z práce domů, čekal mě prázdný byt. A tak jsem čas od času zašla někam, kde mě nikdo nezná, a zřídila se. Pak, opilá a lítostivá, jsem volávala Bohuně. Sama nešťastná ze svého života.
To všechno jsem chtěla té dívce říct, ale nemusela jsem. Z pouhého doteku mojí a její dlaně jsem poznala, že ona to všechno ví.
Když jsem přestala vzlykat, pomalu jsme se posadily. Její pes vstal ze svého místa, obrovský tak, že jsem se ho skoro bála, došel ke mně a položil mi hlavu do klína. Dívka se usmála:
„Nemůžete být úplně zlá, když se líbíte Alfonsovi.“
Všechno ze mě pro tuhle chvíli spadlo. V klidu jsem si prohlížela byt. Obyčejná, studentská garsonka. Nic nenasvědčovalo tomu, že tu bydlí čarodějnice.
Pes se ode mě nechal podrbat za ušima a odešel zpátky k svému pelíšku. Dívala jsem se dívce do tváře. S pokojným, povzbuzujícím výrazem ve tváři, hovořila:
„Víte, já samozřejmě nevím, jestli to, co vás trápí, je nějaké tajemství z minulých věků, nebo jenom nezpracované, škaredé dětství, ale jestli chcete, podíváme se na to spolu.“
Jestli jsem chtěla? Už teď, po malé chvilce strávené s touto zvláštní dívkou, mi bylo o poznání líp. Jenom jsem, jako zhypnotizovaná, přikývla.
„Tak mi ještě jednou dejte ruku, zavedu vás tam, kde to všechno začalo. Ale napoprvé se asi nedozvíme všechno.“
Vložila jsem znovu svoji dlaň do její a zavřela oči. Náhle mi bylo chladno. Zřetelně jsem slyšela zlověstné krákání vran. Ocitla jsem se v neznámé, sněhem pokryté krajině. Nikým neviděna, sledovala jsem zvláštní výjev.