LitWeb

Registrace

Kontakt

Hostů OnLine:

Členů OnLine:

Registrovaných členů:

Právě přihlášení:

KRAJKY

Já mohu, ale nemusím
litovat vína na podlaze,
projít tou louží lepkavou.
Uvěřit nově něčí snaze.

Zda vůbec byla, nepátrám,
nežehlím krajky starých deček,
co samo nejde, nechám být.
Před každou básní fronta teček.

Já mohu, ale nemusím
zabočit z čáry na své dlani,
všechno se časem zapráší
a trochu scvrkne.
Včetně přání.

Léta Páně 2011, dne 6.8. věnováno autorem j@newe

Kategorie: Poezie vázaná


	9.12.2011 \| 9:43 Ivoš

			Nezaměnitelný styl, hýřící myšlenkami a pocity; hledat nedostatky je hřích.

	10.8.2011 \| 18:00 Cinda

			Pro mě nádherný jak obsahem, tak tou melodičností. Krásně plyne a je to "o něčem". Šmákla jsem si čekuládko.

	10.8.2011 \| 17:12 rezka

			první sloka připomíná slast z brodění se louží po dešti ty tečky slova -nevyřčená, přesto znějící či slyšená- zabočit z čáry na své dlani, úžasný

	10.8.2011 \| 17:05 Hypnos

			vázanou poezii můžu a pokud je psaná takto, tak dvojnásob

	9.8.2011 \| 12:54 j@newe

			DEKUJU MOCKRAT VSEM, CO SE ZASTAVILI

	9.8.2011 \| 11:36 Doremifa

			...ježiši!! tohle tesat NÁDHERNÁ

	7.8.2011 \| 19:36 newivo

			Brát věci tak, jak jsou, a hlavně s nadhledem, to je oč především v životě běží. Občas ozdobí krajkoví kapka krve, ale na tom nesejde.

	6.8.2011 \| 22:54 Sendy

			Chtěla bych umět žít v souladu s touhle básní. Teprve se to učím. Někdy ještě pořád pátrám a někdy dokonce znásilňuju to, co samo nejde. :-) Moc povedená básnička. Jen se mi, nevím proč, čte líp odbočit místo zabočit. To ale bude ryze můj soukromý problém. ;-)

	6.8.2011 \| 18:33 Marcela

			Hezky krajková :) Povedla se.

	6.8.2011 \| 11:58 hanele m

			taky se mi to líbí, hezky houpavě to plyne a konec to korunuje

	6.8.2011 \| 8:55 Marek

			Také mě velmi oslovila. Rytmus nekulhá a obsah se tu líně kroutí záhybem řeky, tu se řítí silou vodopádu a je jasné, že jednou se vlije do moře...

	6.8.2011 \| 8:16 Tessa

			Mohu, ale nemusím... věta, v níž se skrývá svoboda. A přece je dost lidí, které možnost volby děsí... Poslední tři řádky jsou krutě pravdivé. Jak člověk stárne, scvrkávají se ta přání čím dál rychleji. Až nakonec ta fronta teček nestojí před básní,ale místo básně. Ano, tvá básnička se mi líbí.