„Do prčic, co děláš s tím volantem!?“
„Je to nějaký volný, celý se to tady kvedlá, i ta šaltpáka.“
„Ježíííši!! Dej tam ten volant hned zpátky, dyť se zabijeme.“
„Nejde to!“
„Tak aspoň brzdi. Bzdííí!“
„No, to je dost, že’s to zastavil, vole. Pusť mě k tomu. Táák. Ukaž ten volant! No, vždyť jde normálně nasadit. Co's blbnul, pitomče?“
„Já nevím, nešlo to.“
„Sakra. Dyť je tady ženský přirození!“
„Kde vole? Co to pleteš?“
„No tady, do prdele. Na tom volantu!“
„To je Renault, ty vole! A říkal’s, že máš Fiata!“
„No jo, do háje. A ten Fiat byl úplně novej. Pár měsíců… ty vole! Je to tady celý vošuntělý, volezlý, jak po nějakým feťákovi. Dyť to je nějaká vojetá kára. Já se na to vybodnu!“
„Jak je to možný?“
„Já nevím, vole. Tohle auto bylo jediný na parkovišti.“
„Tak mi toho Fiata ukradli. Hajzlové! Určitě tam byl.“
„No jo, ale jak to, že jsme na to nepřišli dřív?“
„Já nevím, vole. Nepřišli. Jsme asi fakt debilové.“
„Hmm… jsme debilové.“