|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Nikdy jsem neměl koně
...neměl, to je fakt
(Trošku starší věc, ale ne zas moc.)
Použij svůj hlas
pro radost mého srdce
(ať teče zas tak měkce)
znáš přece tóny naší písně
a tvůj rozsah sahá až ke hvězdám...
jejich žár
ten jejich žár mi něco připomíná...
Nebe není opuštěný
to my...
tak mě neopouštěj
nebo nateču mezi mech
a tvé rty rozpustím
do peřin ledové královny
Nikdy jsem neměl koně
a taky
taky nenosil u pasu meč
ale přesto mám srdce hrdiny
i když ranní noviny
nezaplním činy svými
Tak použij svůj hlas
pokud nemohu tě spatřit
chtěl bych tě slyšet...
|
|
|
|
|
|
|
|
aj mňa
:)
text mi pripomenul spevy trubadúrov
s dosť obnosenými obrazmi
u mňa dnes takto
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Bývalého koňáka ve mně přitáhl název a čtenář zrozpačitěl. Když pominu druhou strofu, která -pro mě- vysoko ční, ze zbytku mám pocit, jakobys mi myšlenku trochu pateticky podsouval. Ale pokud ta básnička skutečně byla věnovaná, pak to i chápu.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
nemáš kone, ale znie to tak stredoveko :)...
tak hotuj zbroj a lepšie zatni... bez pátosu a zbytočných slov :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Netřeba kůň či meč, ba ani srdce hrdiny se nežádá. Postačí zmoudřelý úsměv donkichotův a na dně očí naděje šťastných pohádkových konců...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
a ani meč jsi nikdy u pasu nenosil, jak píšeš, a přesto se mi zdá, že slyším rytířská slova:)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
no vidíš - tady jsem sklouzla úplně do čtení a vnímání podle sebe  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
hanele m: vidíš...a osobní vzkaz to nebyl, už si ani nepamatuji, co bylo podnětem (inspirací...videoklip? hudba? každopádně kousek svých pocitů tam mám, mohl by to nicméně být takový vzkaz pro sebe sama:-) |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
koně jsem taky nikdy neměla - jen v básničkách, tam se mi prohání často.. dokonce i houpací už mi tam vlezli
tohle mi připadá spíš jako osobní vzkaz než básnička - když to porovnám s většinou tvé tvorby
|
|
|
|
