VÝTVARNÁ DÍLA
|
Vteřinu od věčnosti
Poušť. Zrádná a rozpínavá. Bez milosti bere životy i půdu a boj s ní nikdy nekončí.
A přesto jej vždy neobyčejně přitahovala. Měl ji v krvi, neboť se narodil ve městě, jež si v poušti vyvzdoroval jeho vizionářský otec. Ve městě, dnes opuštěném, které tatáž poušť začala opět pohlcovat. Unikal do její náruče, kdykoliv mu to počasí a povinnosti dovolily, jezdil sem lovit nebo si jen tak vyčistit hlavu. Tak jako před několika dny…
Všechno se zdálo ideální - teplota vzduchu - jako obvykle v tomto ročním období - příjemná, prostory nekonečné a jeho doprovod dostatečně daleko, aby iluze, že je uprostřed dun úplně sám, mohla být dokonalá.
Pobídl koně a rozjel se s větrem o závod…
Když ho konečně našli, naskytl se jim hrůzný obraz – nehybný ležel tváří k zemi, zatímco písek dychtivě přebíral barvu jeho posvátné krve.
S hlasitým bědováním jej dopravili do péče lékařů. Během krátké chvíle věděl ve městě každý, že jejich vládce utrpěl těžký úraz. A zatímco v paláci padaly první hlavy, chrámy se naplnily lidmi, kteří prosili za jeho uzdravení. Avšak úsilí kněží i ranhojičů zdálo se být marné…
Poušť, kterou tak miloval, opanovala jeho tělo. Ústa mu vyprahla, rty rozpukaly a kůže sálala jako duny za poledne. Tu výheň nedokázal zmírnit ani chladivý vánek, jenž do pokoje zalétal od řeky.
******
Řeka tu byla od nepaměti. Její voda přinášela život a pomáhala lidem držet si poušť od těla. Byla středobodem jejich existence.
Rozpálené tělo se neklidně pohnulo.
„Vodu…“ Nebyl to hlas, ba ani šepot, přesto jej žena, dosud nehybně sedící v hlavách lůžka, zaslechla. Namočila roušku z jemného plátna a opatrně otřela pacientovu tvář i hruď. Mohla tu péči klidně přenechat služebným, ale cítila, že její místo je tady - i přes nepohodlí a puch odumírající tkáně, jejž nedokázaly přebít ani vonné oleje a masti.
Měla klidné a úsporné pohyby, které ale nepostrádaly láskyplnost. Dotýkala se svého muže se stejnou něhou, jakou zachytili na obrazech a reliéfech všichni, kdo kdy mladý pár portrétovali.
S něhou, která bude ještě po staletích udivovat a vyvolávat otázky.
Otevřel oči a poděkoval jí pohledem.
Poutal ho k ní vřelý cit, třebaže byla starší než on, zdaleka ne tak dokonalá kráska jako její matka a zatím nedokázala ani splnit svou jedinou povinnost – dát mu syna. Jen dvě mrtvé dcery, po několikaletém manželství míň než nic.
Nadzdvihla mu hlavu a přiložila k ústům misku.
Pootevřel rty, vzápětí se však jeho zuby zatnuly a tělo sebou škublo v křečovitém záchvěvu. Voda vyšplíchla. Chřípí se široce roztáhlo v marném pokusu o nádech. Stočil k ní vyděšené oči, které vzápětí znehybněly. Upustila misku a klesla na kolena, s tváří zabořenou do manželovy hrudi. Zoufalý řev, který se rozlehl místností, patřil jeho osobnímu lékaři. Věděl, jaký konec jej čeká.
******
Nesmrtelnost byla tím, pro co žil.
Paradoxně však spočívala v rukou těch, kteří byli pro své řemeslo stejně ceněni jako opovrhováni. Ležel teď před nimi – ještě nedávno nedotknutelný, živoucí bůh. Teď byl pouhým tělem, které - nepatřit bohu – vypadalo by divně, skoro zrůdně – s úzkými rameny, štíhlým pasem a doširoka vyklenutými boky, jaké mívají ženy, ne však muži. Ale oni tu nebyli od toho, aby posuzovali. Museli odvést svou práci. A odvedli ji dobře…
„Oh, my God!“
V zářící nádheře rakve (byla celá z ryzího zlata, jak se později ukázalo) zdály se být ty temné obsidiánové oči neobyčejně živoucí. Po více než dvaatřiceti stoletích se jich znovu dotklo sluneční světlo a nesmrtelnost dostala úplně nový rozměr…
************************
Tento muž, z pohledu dějin vládce vcelku nevýznamný, který zemřel mlád, byl
faraon Tutanchamon.
(Jak lakonicky kdysi poznamenal objevitel jeho hrobky archeolog Howard Carter: „Při současném stavu našeho vědění můžeme vpravdě říci, že jediné v jeho životě, co je hodné zmínky, je to, že zemřel a byl pohřben.“)
Nejrychlejší správné odpovědi zaslali a dostanou: Sendy (1.kolo) – 1 zlatý JC senior (2.kolo) – 1 stříbrný motýľ (3.kolo) – 1 bronzový
Gratulace!
Autorkou kvízové povídky je Tessa.
Na obrázku pak vidíte jeden z mála dochovaných dvojportrétů Tutanchamona a jeho manželky Anchesenamon. 
Léta Páně 2013, dne 18.11. věnováno autorem
LitWeb
Kategorie: Povídka s kvízem
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
A gratulace Jiřímu a motýlovi. Jdu nám připsat litwáky. 
