Každý sa chránime ako vieme.

Jeden zo spôsobov je nepočúvať.

Báseň ma povodila po miestach, etapách, priznaniach.

Marti, precítená a ľudsky poetická pasáž o hĺbke človeka.

koncem jara

zapomínám novorční předsevzetí

koncem léta

už neslyším otevírání studánek živé vody

koncem podzimu

opouštím intimní představy posledních setkání

koncem zimy 

začínám věřit na šťastný návrat scénáře spokojenosti

* 

tak hej, nana, netreba vysedávať, radšej niekam

veď ani nesadla na stoličku ale na kredenc..či kde to..len tak na pol zadku, mno

 

Vďak

uvažujem, Dolphin, či ráznejšie by som ju dala..ja ti neviem

sú to také uletené rozpravy samej sebe alebo so sebou..ja radšej takto

pokojne

sa začudujem aj sama nad sebou

 

ešte aj tú časť, kde sa obraciam na neho - moju vrbočku, aj tú

len tak ako o niečom snivonedosiahnuteľnom....eh, táram :)

 

ďakujem

nahnal si ma do úvah nad tým, ako vnímajú čitatelia počutý text a teda i napísaný

často odlišne ako pisateľ..no veru :)

Dota a Lajko, pekne ďakujem

a Tebe, sendy zvlášť :) som ťa ale umordovala s tým nápadom

nabudúce dám všetko naraz, sľubujem

mám radosť, Tessa, keď sa niekto v mojom texte nájde

je to jeden z dôvodov, prečo vlastne zapisujem tie svoje "rozpravy"

ďakujem

páči sa mi, mirka, tvoj nápad..škoda, že už je tvoj :)

vďaka

pekné :)... aj prednes...

slabosť pre kladné postavy... zarezonovalo, celá tá strofa...

a mám k tomu poznámku malú - netreba sadnúť, lepšie je stáť a úplne najlepšie je pohybovať sa smerom niekam - :)

určite moja poklona marti...

cez názov, úvod, či samotné silné jadro dielka, v ktorom pracuješ veľmi šikovne s daným obrazom, kde v každom verši dokresľuješ pozadie...

možno by som trošku použil pri recitácii ráznejší hlas... alebo by som chcel počuť ten rozdiel, pretože sa mi zdá, že si ho dielko pýta...

každopádne veľmi dobrá práca...

Když už jsem to takhle zvojtila, přidala jsem aspoň odkaz na nahrávku.

A hned dodám, že jsem byla příjemně překvapená. Tvoje básničky samy o sobě mají duši. Když mají navrch i hlas, je to zážitek.

Plno krásných míst, vyďobnout jedno nelze.

Nádherná věc. Druhá strofa obzvlášť. A ano, ucha nejsou k slyšení a poslouchání, ale k chytání a k držení...takže tady je vše v pořádku.

nekomentujem len 

Ani já si nenaslouchám. Chyba? Pud sebezáchovy? Obava, že se dozvím něco, s čím se nedokážu vyrovnat? Nevím...

 

A tohle...lačná po tvojich slovách v tvare objatia zašantročených v náhlení..pro mě není jen básnickým obratem, ale odrazem mé vlastní reality. Zase sklouzávám po stejné vlně jen s tím rozdílem, že ty nebojíš ponořit do hloubky. Vlastně se mi ani nechce věřit, že si nenasloucháš...

ale já to četla správně, já si vůbec ničeho nepatřičného nevšimla! pardon  

A já si říkala, zda nebude tam předložka v...hluchých nádobách.

Byla-li by předložka v, uvnitř, ještě víc bych tvému rozjímání tleskala. Zdá se mi, že ale u Tebe je stejné, zvolíš-li v stejně jako o.

 

Početla jsem si.