Věděla, že si má tu smlouvu prvně přečíst, ale stodvacet za hodinu znělo skvěle, k tomu nějaké bonusy, no, co se může stát, podobných míst vystřídala bezpočet. Každý týden jinde.
Odstavce, který se krčil na páté straně, si nevšimla.

 

Potřebujeme, abyste hned podepsala. Váš psychotest se nám opravdu líbil, ale o tuto pozici je hodně zájem a potřebujeme nástup už od dneška.
Zavázala se, že pokud týdně nesjedná stovku schůzek, tak všechno neprodané zboží zaplatí ona. Vynikající hrnec s pěti dny za dvacet tisíc. Že tu přežije týden. Týdenní úvazek, před kterým se nedá kam schovat. V levém rohu stropu kamera, hovory monitorované, říkali hned při školení. Pohoda, takových keců, že se málo snaží a nepřemlouvá dál lidi, co ji pošlou do prdele, už zažila.

 

Na počítači se přeplo číslo a ozývalo se opět monotónní tút tút. Další to nezvedl. Kdo by také bral hovor od „neznámého čísla“ Tato kampaň trvá jen do neděle a firma musí prý splnit kvótu.
Nejsme žádná neseriózní společnost, voláme jen těm, které vybral Systém. Perfektně cílíme na zákazníky. Nabídka supervýhodná a jen pro segment privilegovaných klientů. Obchodní tajemství, přísné know how, však více. Z toho důvodu je během týdenní směny zakázané opouštět buňku.
Školitelka sice neskutečně ráčkovala, ale co, sama nikdy nevolala. „Na rozdíl od jiných call center tu dostanete pracovnu pouze pro sebe, nejmodernější techniku a zázemí.“ Každý, kdo někoho přesvědčí, aby koupil dva hrnce místo jednoho, dostane padesátiprocentní provizi. Co by ty pipiny, které potkala ve všech minulých kanclech, daly za takový prachy!

 

„Prosím?“ Nasadila si helmu se sluchátky. „Dobrý den, tady…“ Tút tút. Zavěsil a ticho. A už se točilo další. Nic, ticho, tútání. Pak to někdo zvedl a než ze sebe vypravila hlásku, tak položil.
Požadujeme týdenní nonstop úvazek. Perfektní servis, příjemné prostředí, nejmodernější technika. V pohodlném křesle, které bylo zabudované do země, se málem ztratila.
„Prosím, Kuchařová.“ Konečně. Dnes musí dát aspoň dvacet, ale spíš víc, aby měla hotovo a mohla poslední dny sbírat odměny. Slevu na nádobí, členství ve firemním klubu. „Dobrý den, u telefonu operátorka společnosti Kitchenmaster Credit….“ Zasekla se, jako by jí ztuhla čelist. Tút tút. Haló? Co se to s ní děje? Přece se nenechá rozhodit, to zvládne.

 

Pokud nemáte zájem, dostane práci někdo jiný. Myslete na to, že zde si můžete fakt vydělat.

 

Začínalo být horko. Sundala mluvící kuklu. Okno žádné, jen holé stěny a dveře, jimiž ji sem dovedli. Uvnitř bez kliky. Všechno polopaticky sepsané na obrazovce. Pak se spustilo vytáčení.
Myslíme na zdraví našich zaměstnanců. Nabízíme speciální pomůcky na ochranu zraku, nejmodernější techniku, díky které nám budou naši klienti nejvíce rozumět. Většině z nich totiž táhlo nejméně na sedmdesátku.
Opět něco zazvonilo. „Dobrý den, tady Kitchenmaster Credit, mezinárodní společnost, která vyrábí zdravotně nezávadné nádobí. Pane Kuchař, máme tu pro vás výhodnou nabídku…“ Tút tút. Vždyť už to málem měla! Pak si uvědomila, že ji nikdo neslyšel, vždyť si sundala mluvící zařízení.
Zde měla aspoň jistotu, že ji dřív než za týden nikdo nevyrazí.
Sedm krát deset krát stodvacet, to by bylo aspoň…

 

Opět telefon, teď to nesmí zkazit, už volá skoro hodinu, takto blbě jí to už dlouho nešlo.
„Haló, slyšíme se? Tady Kitchenmaster Credit…“ „Kdo prosím?“ Stařecký hlas. Narazila si helmu ještě pevněji. Blíží se půl čtvrtá, oběd, napadlo ji při tom.
Opět to tuhnutí, nemohla pohnout obličejovými svaly. Snažila se zopakovat první větu, ale při každé další slabice si přišla jako víc a víc opilá. „Já vám, paní, vůbec nerozumím. To voláte kůli těm žiletkám?

 

To musí být tou plastovou kuklou. Co v ní proboha je! Zachvátila ji panika, nemohla ze sebe už vydat ani hlásku. „Haló, haló, tak volá někdo?“ Tady jsem! Snažila se už křičet. Ti lidi na drátě byli jediní, kdo jí mohl pomoct. Marně! Pokoušela se zkroutit rty, než zavěsí, než přijde o šanci. „Tak chcete něco?“ Musí se toho krámu zbavit! „Tak jste tam, haló?“ Nepodařilo se jí už ani pohnout rukou.

 

Otevřely se dveře a v nich muž v plášti, kterého potkala při rozhovoru. Před sebou vezl stojan s kapačkou. Na lahvi s roztokem cedule. „č. 45 – oběd 1/7.“