Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
V modré přízi, která studí
                    na křižovatkách
                    kde se oči potkávají s těžkostmi
                    s nulovou akontací řešitelnosti
                    postáváš v dekadenci času


                    uvnitř hlavy prázdný sál
                    v neuroobchodech vyprodáno
                    každé ráno bolavá záda
                    jen rozhýbat na další den
                    a s večerem upít
                    trochu toho suchého -posypat rty


                    tak věříš
                    jako jeden z mnoha
                    na lepší svět
                    co zasychá v olejomalbách
                    ale zápach nových pláten
                    nechce vdechnout
 
                    přestože zůstávájí téměř bílá
                    špína se na nich usadila
 
Léta Páně 2014, dne 9.1. věnováno autorem robin marnolli
  
12.1.2014 | 9:06    dolphin

áno... sú tu veľmi podarené miesta...
teší ma, že máme možnosť porovnať prvú strofu so zvyškom dielka...
pretože tie genitívne spojenia v prvej strofe sú výbornou ukážkou, ako to neplynie... aké je to neprirodzené... príde mi to ako ornamenty, ktoré dnes už nemajú svoj význam...
11.1.2014 | 13:31    Doremifa

...jo,jo, ještě poobědvat s Parkinsonem, povečeřet s Alzheimrem - když to půjde dobře
11.1.2014 | 13:00    motýľ

pekne si to napísal,
10.1.2014 | 19:15    robin marnolli

Veĺmi ďakujem Marta.
No nebol som si stopercentne istý, napriek tomu som to tak cítil, tak som to tak už nechal.
10.1.2014 | 14:27    marta

zahnalo do úvah
fajne si to..vyklonil
zo seba a oblúkom späť
 
akurát v úvodnej mi trošku prekáža nahustené:
..akontací řešitelnosti.. a hneď nato ..dekadenci času
no to len taká drobnosť :) zvukovo fonetická možno
10.1.2014 | 12:28    robin marnolli

Děkuji vám všem za odezvu:-)
10.1.2014 | 9:49    Dota Slunská

První polovina je osobnější a na řádcích opravdu dosti tísnivá, druhá obecnější (tíseň sílí mezi řádky), obě jsou velmi výstižné.
9.1.2014 | 20:28    gabi

v modré přízi so zelenými písmenkami 
Tessa to vystihla - ach jo - to je ten povzdech :)
dobre napísané
9.1.2014 | 17:06    Tessa

Jako povzdech...nad dobou či člověkem samým. Působí to na mě krapet depresivně, protože mnohé z toho poznávám už (bohužel) na vlastní kůži.