Snad že nechce spát, je sám tak, bez peřiny
v okně výsměch zdiv, a v  textu preambulí
smutný desperát si fouká zašlé viny
že snad pozdě? Dřív, nežli se k jaru skulí
na mol, jaký div, že zase kvetou nuly
v škarpě pěnou piv dny vůbec nepohnuly
na plotě pach slív, ve snách tři splasklé úly
nářek a strach a strach a vztek
leden ptá se jív, ptá se jich, nasednu-li

Na záchvěv citu sněženek