Táto báseň je pre mňa postavená na dvoch veršoch, tretí a štvrtý od konca.

Tam je bolesť, urdžiavacia sila prežiť, aj chlad v srdci.

A potom si človek povie: No ať. Ale keby išiel naspäť, do konkrétností,

do detailov, do dávneho nečasu, vyplavil by zo seba oceán a v ňom potopenú,

možno potupenú podobu dieťaťa.

na bříškách prstů trochej a chlad
na čáře života poplach...

 

...dokonalosť uväzni do písmen

prstami zotri prach

rieku fantázií splavuj noc i deň

posúvaj vpred svojho bytia prah...

 

páči sa mi tvoja báseň.

 

CHtěla bych mít vždycky tenhle zdravý přístup k životu. Spousta věcí by byla snadnější. A pak, některé nedokonalosti jsou ozdobou.

 

zkouším vyhmátnout tu báseň
na bříškách prstů trochej a chlad

 

Tohle mi připomnělo jinou - Když konečky prstů... a hned jsem si ji odskočila přečíst. Jsi dobrá, prostě, furt. :-)

Skladiště rekvizit? Za to může Échó našeptávačka. Celá minulost, která v nás meandruje. Nevím, ale tuším, že v okamžiku smrti nabude dokonalost zcela novou podobu anebo bude zcela bezpředmětná.

Máš pravdu, Marti, ne některé, ale všecky obrazy jsou vyhrabané ze skladiště použitých rekvizit, je to spíš takový povzdech jenom. Nazývat to poezií by byla troufalost, ovšem kategorii "povzdech" jaksi nemáme (ale šikla by se mi teda).

ťaživosť stupňuješ každým veršom, Tessa

(ak si zmyslím, že v texte nejde "len" o báseň)

a v závere

dovolíš vydýchnuť a ja pritakávam: ánp, áno, nech!

(lenže v živote to často nedokážem..tak je to)

 

hej, niektoré obrazy nie sú práve "čerstvo napadnuté" :)

no použila si ich zaujímavým spôsobom

fajn, no