Jiří, piš dál, ne náhodou Ti druzí veršem odpovídají...

Je poctou autorovu dílu, když vzbudí literární odzvu. Tak si dovolím parafrázovat gaskoňského básníka: nejen velký příběh velkou báseň značí...

Kam se dá dojít proti proudu? K prameni. Počátek řeky může být zároveň kocem cesty. Počátek a konec, alfa a omega. Napadla mě tedy tato variace textu (sonet nečekejte, spíš říkanku):

 

Když voda obejme tě jako noc
kam pro radu jít, a kam pro pomoc?
Proud v ústrety se žene přes peřeje
a vše, cos pozbyl, navždy ztracené je
A přece jdeš vstříc budoucímu ději
kde oči hvězd se chladem jiter chvějí
kde řeka počíná se v mírném zdroji
a staré rány omyje a zhojí
Tam člověk smí se klidu navždy oddat
když jako noc jej obejmula voda

 

Sendy,

je povzbuzující, že skutečně touto cestou nejdu osamocen.

Velký dík!

Při dalším setkání, Nano,

ti přinesu vějíř...

Dík za názor, ano, moje filozofie. 

Znala jsem jednoho pána a ten mi kdysi řekl: "Víš, holka, žil jsem divnej život. Celou dobu jsem měl pocit, že tlačím káru proti proudu. Ale mělo to jednu obrovskou výhodu: Spousta dobrých lidí mi přišla naproti."

Tak nějak se mi to vybavilo u téhle básně.

asi tvoja filozofia, jiří :)... pri niektorých slovách som sa teda zapotila...

vďaka, Jiří :)

len som naznačovala takú drobnosť

v texte je krouhve cáru..asi chýba "o"..či?

Marto

a někdy jdeme i sami proti sobě, proti svým názorům a přesvědčení.

Dík za komentář i poznámku.

(V jiném slovosledu: ...na cár korouhve... A korouhev je prapor se znakem, v pozdější době i znakem řemeslnických cechů.)

hej, každý máme svoje prúdy a v nich

svoje vody

 

pekné zamyslenie, JC

 

(krouhve ? cáru pro bezmoc..nechýba tu "o"?)

Ano, Marku,

nějak vyčnívám a jsem rád, že nejsem sám.

Dík!

Ano, Dori,

i tak lze nazvat moji zarputilost ve lpění na vázaném verši.

Dík za pochopení.

Flávi, 

i poezie má svůj proud, směřující někam do "delty" rozplynutí v moři slov. 

Zvolil jsem cestu proti tomuto proudu, zavázal se vázanému verši a už necuknu. 

Děkuji za povzbuzující slova.

Jiří 

Opět mi to nedalo nereagovat, Jiří, hezký den všem tu :-))

 

 

 Snad jsem čekal na náhodu
snad chtěl vždycky z davu čnít
odolat všem možným svodům
nepřetrhnout tenkou nit

 Liják ztichl, vichr dodul
 co víc tedy mohu chtít?
Další bouře nesou škodu
házím mincí – rozum, cit?

 To se snadno nerozhodne
liší se i, co je shodné,
s čím vším člověk má se vléct 

 Do roka, prý přesně do dne
rebelii do zad bodne
jedna pevná zlatá klec