děkuju vám tu - ono to vzniklo vlastně úplně opačně, původně to bylo něco jako dopis obrazu pro malíře, který ho opustil.. a přišlo mi, že to nějaký obraz k sobě chce, tak jsem hledala, ale nenašla ten pravý, jenže pak se mi tam nějak promítl i ten příběh/obličej, tak jsem hledala portrét - a našla něco/někoho, kdo se mi hodil, ale musela jsem si ho "přemalovat" - takže to není básnička pod vlivem obrazu ale úplně naopak  

originál autoportrétu AS

Pocit nutnosti vyjádřit se při pohledu na nějaké výtvarné dílo taky zakouším. Velice pozoruhodně tě to lapilo. Báseň je kupodivu mnohem poutavější než plátno, jakkoli je výstřední a vynucuje si svou křiklavostí pozornost.

Túto kombináciu mám najradšej.

Umenie, ktoré plodí umenie, ktoré inšpiruje do zákutí aj do vrcholov...

Hanele, báseň ma oslovila farebným pozdravom

a hĺbkou mi dovolila zamyslieť sa nad zrodom a životom umelca...

To se hned pozná umělec. Naše nepříliš zdařile počmáraná plátna budou zašlapána za tónů funusmarše, o parade si můžem jen nechat zdát. Ježíš, já mám taky zas náladu...možná proto, že ten gesicht se mi narozdíl od básně nelíbí.

...působí trochu jako Munchův Křik

Vidím hodně strachů a ticha a málo života. 

Tak mě napadlo, že to děláme všichni, malujeme na bílá plátna. A někdy i pošlapeme. Ježiš, já mám zas náladu... :)