Tři dějství dána vahou tradic
dramatu lásky již v antice

Chlad smutku slyšet z pustin vánic
či smích zkropí dlažbu ulice,
expozic dvojhlas v dějství prvém
To verš můj dosud vítězí
byť při kolizi bodne trnem
květ keře šípku v zámezí

Dějstvím druhým krizi sunem
v lásky verš spár se zatíná,
jistoty pak trhne kruhem
nevčas „deux ex machina“

Peripetie s katastrofou…
kompase spásy, měls pět mít stran!
Zášť keře zraní nohu bosou
v tom dějství třetím. Bez klíčů bran
Pegas teď chybí do čtyřspřeží
k cestě pro šťastnou repliku

Ty vládneš trnem, šípku keři,
můj štít je pero básníků