„To je špatně rozehrané, tak hrozně špatně,“ lamentuje za monitorem, zatímco mírumilovná populace mizí pod náporem nenažraných vetřelců odkudsi z hlubin kosmu. Jeho vlastní bytosti, ač obdařené ostrými zuby, drápy a velikou silou, nedokáží odolat invazi. Co teď mám sakra dělat? pomyslí si, a vztekle praští do klávesnice. „Teď abych začal od začátku, zatraceně!“ uleví si, a rukou podvědomě pohladí bujné vousy, nyní umaštěné po nekonečném hraní beze špetky osobní hygieny.

 

   (Chcete uložit rozehranou hru?)

 

   „Ne, sakra, nechci!“ vztekle odklikne.

 

   (Víte to jistě? Všechna neuložená data budou ztracena.)

 

   „To si kuř, že to vím jistě,“ odpálkuje dotěrnou tabulku a ukončí hru za Saury.

   Opět spustí kampaň pro jednoho hráče, zkusí jinou rasu. Než se připojí online, musí se to naučit, už ho svrbí prsty na pořádné utkání.

   Hm, tohle vypadá lépe, pomyslí si po nějaké době, když se populace utěšeně rozrůstá. Podaří se mu zvládnout první nepokoje v jednotlivých městech, ustaví hierarchii vlády a vypořádá se i s mnoha nepřáteli, jež ohrožují jeho snažení, přestože několikrát stojí na hraně dalšího restartu.

   Po čase ale zjišťuje, že nejde vše, jak by si přál. Přístroj omezený svou kapacitou nestačí hardwarovým nárokům hry, a když má pod kontrolou značnou část známého světa, začne se škubat.

   „No, to snad ne!“ zakřičí vztekle, jakmile zjistí, že kvůli rychlosti pohybu obrazu na displayi nestihne vše kontrolovat. Státy se hroutí ve složitosti ekonomické struktury a kvůli mnoha dalším vlivům nestíhá obsazovat nové zdroje, ani vylepšit situaci v sociální oblasti.

   „Uáá,“ zařve, když prasknou i diplomatické vztahy mezi národy, jež se do sebe s vervou pustí, na většině měst vyrostou atomové hřiby.

 

   Klik!

 

   (Chcete uložit rozehranou hru?)

 

   Klik!

 

   (Víte to jistě? Všechna neuložená data budou ztracena.)

 

   „Děláš si ze mě srandu?!“ vyprskne Bůh a ukončí hru za Lidi.