Dík Lucie
za optimistickou úvahu. Jistě, každým dnem je člověk někde jinde, přesto se může cítit jako plavec proti proudu.

Kam se posunout, když se už cítíme posunuti... Ono je asi vždy kam, jen léty to už nejde po metrech, ale jen po centimetrech nebo milimetrech. Sami se třeba ani na vědomé úrovni neposouváme, protože jsme s vlastní pozicí už tak nějak víceméně spokoleni, ale cloumá s námi okolí. Myslím, že člověk se formuje a posouvá celej život, protože těch podnětů je kolem něj prostě pořád tolik, že mu nedovolí zůstat na místě. To by musel být leda totální ignorant.

Ano, konečná... a těch konečných je na cestě mnoho. Každá životní etapa i epizoda se dostává k bodu, kdy posunout se není kam. Nebo nevíme kam a jak.
Děkuji ti za úvahu a komentář.

...taky ji vnímám poněkud fatálně. Chtě, nechtě se od svého zrození posouváme, víme kam...? Nebo je s námi posouváno bez ohledu na naši vůli. Konečná je vždycky stejná, ale cesta může mít obsah.
!

Co vytěžíme..? Většinou jen hlušinu, tu a tam prozářenou zlatým zrnkem lásky. Jen jednou v životě možná spatříme drahokam, bohužel za ostnatým drátem.

Ingrid, j@newe,
děkuji za odezvu a pochopení. Depresivně působí zjištění, že člověk dojde ve vzdělání, životním úspěchu, v lásce, někam na místo, kde se musí zastavit, nebo je zastaven.
Není to romantika, vyjádřená stylem nostalgika, jde o realitu života.

Ani já jsem se nějak nepropracovala k zásadnímu sdělení... až na větu o pronajatém claimu, trpce pravdivou. Záleží jen na člověku samém, co "vytěží" ze života, který mu byl toliko zapůjčen - jestli cenný kov nebo hlušinu.

uplne doslova to bohuzel nechapu, ale moc se mi libi modernejsi styl, nez ktery vetsinou pouzivas, mnoho krasnych originalnich obratu i dokonale vyjadreni jakehosi zklamani... zase jedna dokonala basen

Mi asi dostal ten obsah...zní velmi depresivně...posun na úvěr...

co dáváme
co se vrací...prostě mně to vzalo.

...i kaštan má ostnatou slupku a ježek ostnatý kožíšek, ty zátarasy z ostnatých drátů jsou ovšem méně sympatické..
Modernizace útočí všude, někdy odoláme, někdy ji zase hledáme, ale v tvorbě ji příliš v lásce nemám.
Děkuji za vícenásobné čtení, třeba se dostaví i porovnání...
(smajlíka raději vypouštím)