|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Oděna v bílém
Oděna v bílém slzy tiše roní
stíny jí tečou zvolna po tváři
hledá ty chvíle, nebylo to loni?
Kdy jedla lečo z misky komáří
Zmuchlala závoj, rukou si teď cloní
zmučené oči, trochu prosebné
Řekli jí, napoj párek bujných koní
Zvedne se, vkročí, chce jít pro chléb
NE
Zástěra bílá je teď ušpiněná
nebe jí spílá, prý že značná cena
pro pouhý rozmar, pro mžik, pro pět dní
Sama si zbyla, sama v rohu sténá
Sybila, víla bledá jako stěna
Odbila osmá
lístek okvětní
Léta Páně 2014, dne 25.3. věnováno autorem
Marek
|
|
|
|
|
|

|
|
Díky za milou návštěvu a krásný víkend :-))
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
když kráčí knoflíková žena
jaro se bojí rozepnout si kůži
pomilované ...
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Díky oběma,
Jiří, opět paráda, těším se na Třebíč :-))
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Zmuchlaný závoj ospalého lůžka
obetká údy dřev den po dni
olízla slzy směnárnice - družka
Cizí stud, co program doprovodný
o těžké tmě před svítáním šušká
Do běla svlečen v jitřním ohni
vlastní zpit vůní rudý muškát
S bledou vílou jsou si nepodobni
Polibek osmý pad do osmého dne
okvětní lístek snáze opadne
s úklonou že katu radí: bodni
ať milování skončí obřadné
Zvážnělý rozmar chová se gravidně
a závoj vzdal již chlornan sodný!
*
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Budiž pochváleno, jaro. Už abys tu bylo a pobylo.
|
|
|
|