Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Oděna v bílém
 
Oděna v bílém slzy tiše roní
stíny jí tečou zvolna po tváři
hledá ty chvíle, nebylo to loni?
Kdy jedla lečo z misky komáří
 

Zmuchlala závoj, rukou si teď cloní
zmučené oči, trochu prosebné
Řekli jí, napoj párek bujných koní
Zvedne se, vkročí, chce jít pro chléb
NE
 
 
Zástěra bílá je teď ušpiněná
nebe jí spílá, prý že značná cena
pro pouhý rozmar, pro mžik, pro pět dní
 
 
Sama si zbyla, sama v rohu sténá
Sybila, víla bledá jako stěna
Odbila osmá
lístek okvětní
 
 
 
Léta Páně 2014, dne 25.3. věnováno autorem Marek
  
28.3.2014 | 9:36    Marek

Díky za milou návštěvu a krásný víkend :-))
27.3.2014 | 18:16    básněnka

když kráčí knoflíková žena
jaro se bojí rozepnout si kůži
pomilované ...
26.3.2014 | 8:24    Marek

Díky oběma,
 
Jiří, opět paráda, těším se na Třebíč :-))
25.3.2014 | 18:25    JC senior


Zmuchlaný závoj ospalého lůžka
obetká údy dřev den po dni
olízla slzy směnárnice - družka
Cizí stud, co program doprovodný
 
o těžké tmě před svítáním šušká
Do běla svlečen  v jitřním ohni
vlastní zpit vůní rudý muškát
S bledou vílou  jsou si nepodobni
 
Polibek osmý pad do osmého dne
okvětní lístek  snáze opadne
s úklonou že katu radí: bodni
 
ať milování skončí obřadné
Zvážnělý rozmar chová se gravidně
a závoj vzdal již chlornan sodný!
*
25.3.2014 | 13:22    Sendy

Budiž pochváleno, jaro. Už abys tu bylo a pobylo.