Rozjímal u krbu, v jeskyni je chladno
z moudrých sov je kanár v stínu hlavy
svobody fantom jen krok klopýtavý
studnicím moudra sotva dosáh na dno
 
ráj samoty, černý jak dávné Kladno
kam vehnal jej pach síry, lidské davy
znak nesmíření, šitý na rukávy
pro plamen víry sáh jen na křesadlo
 
hráč němých filmů předměstského kina
do prázdna kroku chybí disciplína
světci hříchu ze šerosvitu plátna
 
když z malin rtů stává se ostružina
na hasnoucí krb zvolna zapomíná
mudrc nicoty, symbol nenávratna

*