Děkuji Helen za zastávku i pěkný komentář, byla to jedna z těch, kde jsem výjimečně nesypala to své bahénko a jen se unášela pocitem. :-) 

nádherná, poetická báseň, opravdová, hluboce lidská... děkuji :-)

To jsem moc ráda, děkuji! 

mne sa velmi páči

A mně se líbí vzájemný rozhovor slok nebo slov:D

To já se zas kolikrát ani neusmívám, když vidím, co jsem psala za koniny a ještě byla naštvaná, když mi někdo od plic řekl negativní názor.   Ale tady tuto mám pořád ráda, sice už rok a půl zpátky, ale pořád je z mé druhé nové poetické éry. Citová, možná až moc na úkor neotřelosti. :-) Uvidíme, co dál. Mockrát Ti děkuji. 

vždycky, když se od svých aktuálních textů ohlížím zpátky, usmívám se - čím hloub do minulosti, tím větší úsměv - ale zbavit se žádného nedokážu, patří do minulosti, tak jako každý krok cesty někam 

a pro nás čtenáře je taky zajímavé vidět, kudy jsi šla ty  

Hi hi :-) Díky za návštěvu :-)

některé obraty se mi líbí..

 

ten málo slaný zvyk...

jak slzy pod jazyk

a zpodobnění lásky

rve tě

pro minulá Té....

Zdravím, jasně, beru to. :-) Minulý text byl jeden z těch nejnovějších, tady toto je starší a víc klišovitý, skoupý na něco netradičnějšího. Je to má citovka, vybírám to skoro namátkou, co vložím. Dneska jsem si na ni vzpomněla, tak je holt tu. Díky! 

Přiznám se, tahle mě příliš nezaujala. Možná pro to, že  byla věnovaná někomu konkrétnímu (a do takových se dostávám hůř), možná mi přijde grafická podoba malinko přebíjející obsah. Ale nejpravděpodobnější bude, žes minulým textem nastavila laťku daleko výš...