V těch pavlačácích na předměstí
za vraty s dlážděnými dvory
kde síla, drzost bez pokory
jen zválené naleznou štěstí
a hospod puch se v obdiv staví,
obzvlášť před jarními dešti,
na břehu vlevo od Svitavy

já školu měl, bez oken dveří,
to veteránů když přel se sbor
kdy ústup, kdy rvát se za názor,
že nestejným se metrem měří,
ne každý prorok že je pravý
a zvítězí snad jen ti, kteří
přeplavou jez u Svitavy

Tam skládal jsem své maturity
než z rodného pak vylít hnízda,
v kraji co na mě nezahvízdá
když nostalgické bořím mýty
nad šálkem instantní kávy,
dnes bez charisma celebrity
jsou pamětníci od Svitavy

S věkem však rostla školy cena,
po bitvě nejsem generálem
a nespal v žití přiospalém
kdy vděčnost mizí do ztracena
Odešli starci, bez vší slávy,
ulice smetla jejich jména
jak kámen spadlý do Svitavy