I když by se básně vysvětlovat prý neměly, myšlenku posledního verše prozradím, neboť je trochu jiná...dnes prodává výrobek překrásný obal nebo viněta na něm, a člověk mnohokráte koupí a napálí se. Verš má symbolizovat, že viněta není důležitá tolik, jak svět dnes prefure...spíše vnitřek...vnitřek člověka....povaha, vlastnosti...asi tak.

S úsměvem vnímám výčet všech kladů té, kterou chtěl. To je ta vysoká laťka.

A ta viněta že by znamenala dnes je to blondýna, zítra brumetka, příště příslušnice jiného etnika? 

ANO, jsem přítel vázaného verše!

omlouvám se, ale nerozumím...

Nekladl si příliš vysoko laťku? 

Vážně, ANO, jen ta viněta by mohla být stejná. Alespoň po určitou dobu.

 slýchá tóny kastanět,
               uprostřed promlčené něhy.

 

...to sa mi veľmi páči

docela prima ...a mohlo to skončit:

 

"chtěl jen tu

         vinětu"

Název mě přilákal, ten se ti povedl.  První si odseknu, s dovolením, druhá na mě působí nějak vynuceně (což neznamená, že je). :)
 

 On chtěl jen tu

na okraji chvíle

 

krok

.

..a hlubina...