Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Šito do ticha
Poprvé byla zveřejněna na SASPI 12.12.2010. Už je to dávno, ale pořád ji mám moc ráda. Tenkrát prolomila ledy :)
Jen u něj jsem zažila,
co je to polykat těžkopádný slzy, když v sobě svírám muže,
když žízeň zmizí, ale chuť zůstane pořád po jeho psaných slovech.
 
Ty básně mne živily přes všechna možná klišé.
 
Jen jeho i mé dny byly dny s básněním a z propadliště,
kvůli němu bych za noc tisíckrát převlékla rty
a střídavě na nich živila mlhu,
abych neublížila Slunci ani Měsíci,
 
a kdyby jen věděl, jak ze mne pít,
tak možná bych jen s malou špetkou studu upekla koláč s vzorkem nahoty
a řekla, že i my jsme pořád tak nějak zaobleně v sobě skrytí
a máme stejné dluhy,
 
nebýt jen lhářka z oblohy.
 
Díky němu jsem věděla, co je to smích,
když učí hlasivky trylkovat po létu,
ačkoliv kaňky pršely na účet mládí,
 
bolest zmizela, však touha bude pořád pít z naší číše,
připomínat vesmírný žár v horském údolí,
prosit a ševelit,
abych ukončila spaní té lásky,
obtiskla všem na psí tlapky úhly slastných šlépějí,
co jsem prošla s ním…
 
a hlavou kopírovala pohyb hladiny, která se vrací k břehům
aniž by on s pár hezkými obrazy
 
změnil věčnost.
 
A přesto v jeho dnech jsem mohla tušit,
že i samota
zná v závojích slastná oblaka,
že mysl má své rakoviny jen nepoví jak léčit,
dělil nás ten závoj dávno prošlých let,
 
ba ani tak nic nekončí…

Jen díky němu znám ten datum, kdy ptáci pláčou v orlojích,
nevíru labutí, co uhynuly kvůli změnám v jeho hlase,
veškerá krása souzněla s jeho očima,
vím,
že červánky v nich nikdy nevyhasly.
 
Jen s ním tu a zároveň i bez
si lesy vyplavují cesty
a requiem srdce
ob notu krouží kolem negližé
šitého do ticha,
s průvanem stočeným k bosým nohám
milovat oblohu nestačí
ani koloběhu sfér
 
...
 
a to tango se mnou tančí
pořád jen déšť.
 
Léta Páně 2014, dne 4.5. věnováno autorem Vivi
  
11.5.2014 | 17:13    Vivi

Rezka, Helen, moc děkuji, mám ráda kritiku a vím, že je potřebná, ale po takových komentářích, jako jsou ty vaše, přímo prahnu a strašně se z nich těším. Pokud to někdo takto vidí, tak je to přesně ten důvod, proč píšu. :))) Ještě jednou díky!
8.5.2014 | 11:54    rezka

čtu poněkolikáté
a stále si něco pro sebe odnáším
stále nacházím
jakobys prošla mým životem a
střípky posbírala
díky za tvůj náhled za moje zrcadlo
(Alenka)
 
ps:nejsem tu naposled, takhle se najít je pro mě fajné, dík
6.5.2014 | 20:56    Helen

Mně se Tvoje fantazie líbí, nic bych nezkracovala, naopak, být Tebou ještě více bych se rozepsala! zkrátka to umíš :-)
četla jsem Tvůj text třikrát, chce svůj čas i náladu, děkuji Ti, Vivi  :-)
5.5.2014 | 11:05    Vivi

Díky všem za návštěvu. Úsměv Ukecané to asi opravdu je, jako hodně mých jiných dílek, u některých se snažím to změnit, u některých to nejde. Tady jsem to nechala autentické, protože vím, že se hodně lidem líbila a mám k ní takový zvláštní vztah - hrozně ráda bych ji seškrtala, ale jako sobecká osoba ke čtenáři jsem to neudělala, neboť já to tam potřebuji mít všechno (otázkou je, jestli jsem to opravdu podala nejlépe, ale to už je zase věc jiná, co se mění ještě hůř). Úsměv Hlavně, že jste dočetli a že se vám každému líbilo něco! Ahóóój
5.5.2014 | 7:59    midi

Nemám nic proti "ukecanosti" - mám pocit, že Internet a všechny ty moderní udělátka jako je mobil, smsky, atd., nás nutí  k velmi strohému až banálnímu projevu... ale tady dávám za pravdu předchozím komentářům -dělá to na mě dojem že se vracíš opakovaně k tématu a  tím vracením ho rozmělňuješ. Jeden vrchol nekde uprostřed a pak se to rozjíždí znovu k druhému vrcholu.
 
Jinak ale - klobouk dolů - pro mě úžasně barevný a velmi poutavý prostor, do kterého mohu jako čtenář vplynout...takovéhle texty čtu s potěšením.
5.5.2014 | 0:14    baaba

...v podstatě viz Sendy. Je to ukecaný, byť docela fajnový. Za mou maličkost bych prořezal hlavně střed*
4.5.2014 | 20:53    Sendy

Jen můj subjektivní pohled: vidím spoustu krásných míst i pár zbytečných slov. Pro sebe si odnáším závěr jako nejvíce podařený.