Nad kamennými moři
útlopasá madmoiselle
ve věkovitém blejzru
oholí pozdnímu odpoledni pejzu
a aby mohla mít hlad
musí nejdřív mít
Naklepává slabý plech
posílá babku na výslech
Zavírá stromy do bílého pokoje
u nohou ruksaky pupenů
tajemství vykasaná z proutí
do šesti stěn
polohlas míz a krví do kučery zkroutí
Bez výstražných barev
jak vlčí mák v hroudu mouky usedá
na drobný dvorek láká hýla
aby se od života nakazila
šikovně prýty obtloukala jako dar
a břichem ukousla si další jar
|
|
|
|
|
|
|
|
Polohlas míz a krví
nás věčně probouzí
životem nakažení
se lásce nevzpouzí
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Díky, pánové, vaše komentáře mě potěšily. :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
"...na skále Altor, kamenný muž sedí
již třikrát devět pokolení..."
Připomnělo mi to Tichý Don :-D doufám, že to není urážka, báseň se mi líbí a baví mě její ohebnost - nebo tomu tak aspoň říkám :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Asi jsem na tom trochu jako špáďa! /Taky nejsem žádný znalec versologie a vnímám spíše srdcem!/ Nemohu tedy tvrdit, že bych vše chápal tak, jak to autorka mínila, ovšem jako líheň představ rozbíhajících se rozličnými směry je to velmi inspirující. Vivat naše stará i věčně mladá matička Příroda!;-)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Děkuji dámy! :) Je to tak, všechno je v hlavách. :)
Hanele, naklepávání kosy...a už mlčím. :) Díky za echo.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
nějak tam nedokážu zapracovat plech a babku na výslechu, tak já to s dovolením překakuju a čtu bez - ne že bych ve zbytku měla jasné jasno, ale už nezakopávám  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
...ty víš, kde se Pegas pase, že?
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
je tak zvláštně plavá
z míz a krve
uvitá
a břichem prý kouše
útlopasá
z ní zjev prý konipasa...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Těší mě být vám rozcestím k rozmanitým výpravám, bon voyage, dámy. :)
Špáďo, děkuju, že máš výdrž se vracet, o to víc mě těší, když najdeš.
Jiří, život není růžovej obláček, trefil jsi to (ale možná že to po něm má víc barev než jen odstíny černé...kdo ví). Děkuju.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
vykázali dým a vůni nikotýnu
ventilátor odvál hříchy povětrné
usedlému mládí blahosklonně kynu
zde třetí panák rukáv nevyhrne
zpod záclony bez výstražných barev
zde odkládal jsem sennou rýmu
a umazával čárky opatrně
do šesti stěn vykasaný bare
*
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
I já su hýl, co životem se nakazil, a to mimo jiné i díky poezii, jako je ta tvá..., byť mnohé u tebe nepochopím ani napoprvé, ani na potřetí, ... :-), ale říkají to o tvých verších i mnohem větší znalci poezie, tak jsem v klidu.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Snad jedna pařížská dáma, řekla bych...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
První tři řádky hodily mě do Bretaně, mezi tajemné menhiry. Já vím, že báseň s tím nesouvisí, ale nějak jsem se nedokázala vrátit zpátky po vlastních stopách. Smylo je moře a drobečky sezobali zimní hýlové....
|
|
