Vystupují z ní dvě, které světlo spouští, jednu si přejeme, druhou nikdy.

Slova, která vznikají na jazyku obvykle pálí...to ta tam daleko dál, ta umí věci...a není to tím, že sbírala sílu na dlouhé cestě (a pak je fuk, že je jazyk opuchlý). Ráda jsem zase nahlídla, Maaty.

vyzobala som si z nej pôsobivé obrazy... veľmi dobré... niekedy treba aj tie osy osloviť... bez toho by bola nuda :)... ale chápem, precítila som

Ženy bývaly strážkyně ohně, světla a dnes se ho učí rozsvěcet i v betonové tmě.

I když světlo skomírá v průvanu každodenních povinností a zklamání, musíme ho křísit, rozfoukávat vlastním dechem.

Z tvé básně cítím, že to dokážeš. Je silná a povzbuzující i přes svůj smutek, díky. 

Kvalitní kus poezie. Metafory, příběh, obrazy...  Nejvíc se mi líbila žena, co "vedela zapnúš svetlo v betónovej tme"...

Ty musis byt v sukromi velmi pohodovy muz-iste sa citia ludia v tvojej blizkosti dobre-a to je dar-o takom muzovi zacinam snivat-lebo uz tie boje unavuju-)odlahcujem a dik

Míváme často různá fantastická přání, někdy dokonce přání nebýt vůbec...

ale to světlo vždy zapneme, ať je beton tmy sebe pevnější.

Dakujem, no posledna veta je vlastne vysmech, na co by sa mohli urazit reselnici-az teraz vidim ako to znie-som skor na tie slova a v tych aj posobim-ale-ano nedostatok priestoru tam niekde vnutri---ak mi rozumies-a myslim to pausalne-nie sme vsetci tak trosku viazaní-neuvolnení -ale to je uz na dalsiu vypoved-este raz dík ze si neobisiel

Nedostatek volnosti, nedostatek prostoru, jako mátožná postava v bodajícím roji a jedno velké přání.

Ať se splní!

**

ano-basnenka-kľúč a podstata-cukrovú vatu si musíme premietnuť sami do toho inside-inač nám ju budú ponúkať do-ružova"-a dakujem, vazim si-

ale ano-mudra zena si Ty, asi aj autorsky zamer si uhadla-osamelost medzi vsetkymi moze byt vnimana rozne-nie som sama a predsa-nie je clovek v konecnom dosledku sam?gracias

 

 

 

..izolovaná v cizí metafoře, se svými vosami, zatímco ostatní měli včely...němá s opuchlým jazykem.. osamělá chci vstát z mrtvých...jak snadno bych z těchto střípků seskládala své vlastní dospívání...

Oslovuje mě tahle báseň, i když možná jinak, než byl autorský záměr. Šuplík.