jak tady napsal Śpáďa, tak podobně bych to viděl. Používat vic básnický obrazy. Ona je to v podstatě jen banalita.

- co mysl má nedokáže rozlušit

- co mysli své pomáhám rozluštit

to jsou obraty ani ne do referátu

já bych ti tady narychlo navrhl třeba " kde mysli mé teď odepřen byl kód"... atd-

No, hlavně si musíš ujasnit,kde je ta hranice, co dělí prozu a poezii.

 

Rád si přečtu tvoje další.

odpustit jo, ale nezapomeň :-)

Ano, Špáďa to vystihl velice dobře.

Moje první básně vypadaly podobně - popis pocitů, který postrádal básnické vidění. Tehdy se mi líbily a čertila jsem se, když mi někdo vytýkal nedostatky, jako že používám slova a motivy, které jsou už v básních příliš časté a opotřebované. 

Dnes, po řádce let, už to vidím taky a snažím se na svých nedostatcích pracovat.

(i když Seifert nebo Skácel ze mě nikdy nebude, že jo )

Echa tvých slzí luštím marně...
Hořkés je ukryla v zastavárně.
Tak sejmi už z mysli temný štít,

ať mohu planý pláč rozluštit!
 

Je fajn, že nepropadáš panice ani ztrátě ducha. Každý jsme nějak začínali, někdo v -nácti, další v -ceti, a věz, že někteří i v -sáti, a mnozí si i mysleli, jací že básníci. Zde na Litwebu máš výhodu, že i nepříznivé kritiky se servírují povětšinou kulturně. Admini tu dozorují nejen přiměřenou úroveň děl, ale i jejich dozvuky u čtenářů. Možná vol pečlivěji kategorii — neveřejné, veršovánky, ... Jeden básnický obraz (ve třetím verši) na celou báseň tu holt mnohým nestačí. 

...jakou jsem pro Tebe měla cenu?

Otázka, na níž je jediná odpověď. Takovou, jakou máš pro mě stále!

 

Zápis do deníčku nebo zpráva do telefonu. Pocit jistě významný, ale na báseň je to málo.
 

Obávám se, že označení Poezie pro tento kousek není na místě. Poetického v něm nelze nalézt nic. Je to jen přelití něčeho nejasného a jedné jasně formulované otázky z hlavy do slov. Pro čtenáře přicházejícího "zvenčí" nemá žádné sdělení. Dozvuky tento text zcela jistě nezanechá (aspoň ve mně tedy ne).