|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Žluťásek
Nepamatuji si bolest
jen slunce
lednové slunce za oknem
Hřálo
a sníh byl ten rok zlatý
Stála jsem u obrovského okna
dívala se ven
a bála se
Svlékněte mu košilku
řekla sestřička
je teplo a sluníčko umí zázraky
Přitiskla jsem si tě k sobě
jen v plenkách
slunce nás objímalo
a hladilo
Stávali jsme
tam dokud nezašlo…
Nepamatuji si bolest
jen strach
a slunce
Ten týden svítilo pro tebe
Léta Páně 2011, dne 26.3. věnováno autorem
Marcela
|
|
|
|
|
|
|
|
Soňo, děkuji . Je to básnička, která patří mému druhorozenému synovi.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
jsem tady jen krátce a občas Vás tady zahlédnu. Vždy když se přihlásím, vrácím se znovu a znovu k téhle básničce, protože je krásná a protože to není tak dávno, co jsem tohle také prožívala :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
pekne, kazda mama musi byt po precteni trochu sentimentalni
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
To je dobře. :) Ve mně se to při čtení úplně sevřelo, připomněl se mi totiž můj vlastní podobný a relativně nedávný pocit.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Povedla se ti, moc. Mám ráda básně u kterých vím o čem jsou, které tě nějak zasáhnou, dokáží vyvolat jakýkoliv poci. A to ty svými dílky umíš. Jo.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Doto, dobře to dopadlo ...přece :) Sluníčko umí zázraky. Syna mi chtěli převézt do fakultní nemocnice kvůli novorozenecké žloutence...a nakonec nemuseli. Nevím, jestli ještě někdy tolik svítilo slunce uprostřed ledna, jako v roce 1984 :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Hrozivě smutná. Až mrazí. Ano, strach je psychická forma bolesti, která se zaryje do paměti. Stejně jako radost, veliká cennost v životě.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Je zvláštní, jaké útržky si paměť uchová. Jak jsou neoddělitelně spojeny s důležitými událostmi našeho života... zatímco jiné, které byly rovněž přítomny, jsou navždy odsunuty do hlubin nevědomí. Nepamatuješ si bolest, ale slunce. A tak by to mělo být.
Tyhle pocitovky umíš skvěle.
|
|
|
|
