Osobní a pěkné.
Skoro každý máme nějakou tu třináctou komnatu a tys nám tu svou na chvilku pootevřela citlivě. Tak snad jenom díky, že jsme mohli nahlédnout a zas potichu zavřít dvířka.

Nebyl jsi se mnou
tolikrát
jsi stál blízko

Byly mi tenkrát čtyři
a ty jsi tolik spěchal
tatínku


áno. príliš osobné

Je to zvláštní. Táta mi samozřejmě chyběl, ale neodešel dobrovolně. Proto je pro mě stále ten nejlepší táta na světě. Odmala si ho představuju jen podle maminčina vyprávění a ona ho milovala... není to tak zlé, když člověk netuší o co přišel. Možná i proto bylo pro mě důležité najít tátu podle svých představ našim dětem a to se mi povedlo. Už vím, jaké to je, mít skvělého tátu :-)

..Kdy? Chtělo by říct nikdy!
A přitom někdo jako by už tu ani nebyl, někdo tu raději vůbec být neměl, ale ti na nichž nám nejvíc záleží odcházejí vždycky zbytečně brzy.

Olunkas, tentokrát jsem ji sem vložila až po přečtení Tvé vzpomínky.... je pravda, že to je vždycky brzy, ale já si tátu opravdu skoro nepamatuji. Jen pár záblesků, pár střípků a pak spíš maminčino vyprávění.
Ty jsi měla to štěstí, že i dnes víš, jak by se Tvůj otec v určitých situacích zachoval. Já si to musím vymýšlet.
Proto jsem sem ten můj text vložila, aby sis to uvědomila. Lidé odcházejí a často mají pocit, že si nestihli všechno říci...a přitom je to tak prosté, když se mají rádi.

napadá mě jenom, že vždycky je to brzy, dotek vzpomínek, povedl se ti