|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Planeš jak svíce v chrámu Páně...
Planeš jak svíce v chrámu Páně,
máš odlesk touhy v očích svých,
líbám je, chutnají tak slaně,
vnímám zpěv píšťal varhaních.
Tváře Tvé doslova až hoří,
když se jich rety dotýkám,
ve vlas Tvůj ruka má se vnoří,
něžný květ Ti tam zaplétám.
Navléklas mi prstýnek z trávy,
chceš, abych složil lásky slib,
zmocňuje se mne pocit dravý,
že dnes to, drahá, musí být!
Budu tvůj muž a ty má žena,
štolou je vlasů pramínek,
jsi bosa, láskou očistěna,
a červenáš se krapínek...
A s vírou v příslib dlouhých časů
se sobě něžně oddáme,
zpěv ptáků velebí tvou krásu
na prahu doby neznámé.
A luční zvonky vyzvánějí,
když do trávy tě pokládám,
Ave Maria cvrčci pějí,
já srdce plné tebe mám...
Léta Páně 2016, dne 2.7. věnováno autorem
Shimmir
|
|
|
|
|
|
|
|
Hle, kdo zabloudil sem dneska:
Má dobrá krajanka Rezka!
A mé verše ji teď svádí
loutnu posunout mi kradí...
Bardem chtěla by mne míti,
při mé písni něžně nýti,
věnce vít z lučního kvítí,
srdce houpat v něhy síti... 
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
v době otce vlasti bys zcela jistě žádaným bardem byl
vidím tě úplně sedět u nohou krásné dámy s loutnou  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Nu, já zase přiznávám, že mně byly bližší než takový Bezruč nebo pochmurná dílka Jiřího Wolkera, která se tak nehodila k mladému člověku, i když jsem chápal, že byl nemocný a věděl, že umírá! Chápu, žili v takové době, ani ta dnešníé není vždy veselá, ale pro mne by to ovšem byl důvod zanechat po sobě spíše něco veselejšího a ne se koupat ve vlastním utrpení.  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Pouštím pro čtenáře.
Já si nevybrala z tohohle textu nic.
Jako bych viděla tisící reprízu toho samého divadelního kusu. Autor občas prohodí pár rekvizit, semtam šoupne kulisama, aby divák nabyl dojmu, že se něco změnilo a nenudil se. No, já se při básních 19.století nudila už na základce, a obávám se, že mi to zůstalo.
|
|
|
|
