ne já nerýmovala když mě to napadlo tak jsem to žila..

přemýšlím, jestli rýmuješ žití/ neprožitým to mě trošku rozladilo...

:D teď už su vysmátá, ale tehdy, to býl nářez :|

přesýpací hodiny na zážitky, na vztahy ..!
uff

JÁ TAKY.....

Jsem ráda, že tahle báseň je k pochopení, právě proto, že je o tomhle zážitku.
Protože jsou i zážitky o který by asi nestál nikdo.Dík za návštěvu všem.;-)

Já si prostě nemyslim, že cokoliv člověka ve vztazích nebo v životě vůbec potká, ať se to jeví jakkoli zbytečný nebo neprožitý, je tím čím se to nazývá.
Každá zkušenost je dobrá. Paradoxně nakonec nejvíc právě ta blbá.

Vlastně jsem tím chtěla říct, že mi nešlo o styl, ale ten poslední řádek prostě vyjadřuje celou tu věc, bez něj by to bylo o něčem jiným..

Já s posledním řádkem nesouhlasím taky,::-( bohužel ideální věci nevedou k rozchodům,to už by byla jinší story či báseň.
Zaznamenaná realita asi poeticky působí jen v některých aspektech.Dík za komenty.:)

Ještě cítím hořkost u dna
poháru, jenž vyléváš.
Až ho vyleješ, jak chutnal,
pocítíš: to že byl váš...

Ale ta trpkost fakt odkapává, v každém slově...

Jako Indigo, nemohu souhlasit s posledním řádkem, i když i takový vztah může být, pak to ale není vztah a odkapává spíše úleva...

Znám však i rozchod, kdy nelituju jediný vteřiny prožitého...

Musely být časy,
kdy ti zrály klasy!
Či pro jeho krásná slova
nechala ses znásilňovat?!

Tímto se částečně připojuji k názoru Indigo. Obsah posledního verše zavrhuji, ovšem úsporné zpracování oceňuji.

Asi zásadně nesouhlasím s posledním řádkem, no. Proto nemůžu žasnout ani souhlasit.

perfektně minimalisticky vyjádřenej pocit a stav, každý, kdo jím prošel určitě jen pokývá hlavou

áno, výrečné..možno by som prvé dva verše aj oželela