nádhera a prostopášné sonety budou?

Děkuji vám všem, vnitřní světy, vnější světy, všechno je to fascinující. :)

Zanebitá víc než zapeklitá, platonická, a proto víc o lásce....

Jedno pukrle s rozkolísanou poklonou.A nevím kolikrát jsem ji už četla, je dobře usazená...právě tolik, by se odcházelo s poděkováním.:)

Servíruješ nám tu skvělou pochoutečku.:1

Má milá, přemilá,
s chutí řvou osobní má...díla:

A co MY?


Snad brzy je pošlu do kavárny, a vzkážu, aby si užily správný kavárenský vůně

Svěží, veselý, takový rošťácký... jako mladý lásky...nebo i starý? ;)
jo, milej text.

nebo třeba pro větu
v prostopášném sonetu

o láskách.

Pro mě čtenáře nevšední kouzelná procházka.

druhá část lehká a tak pochopitelná, na začátku jsem maličko škobrtala, nějak toho bylo na mne moc - udržet rytmus (nebo ho najít) a ještě vnímat obsah. Hovory coby návnady se mi ale líbí, protože se někdy odehrávají snad v každém, ale myslím, že je takto ještě nikdo nepojmenoval.
Celkově myslím, že když už se to tak hezky rýmuje, mohl by trochu víc klapat i rytmus, ale mé matematické a na metronomu odkojené já možná jen neumí dost uletět.
Taky mne fascinuje ta kombinace složitého-vesmírného-nesrozumitelného a obyčejné-lidské-jednoduché lásky, která se v básni mísí, zatím nevím, zda to vnímat jako dobře nebo ne, ale své jsem si našla a je to ta, nad kterou se člověk zastaví a hledá. Protože to cosi, co chytne, tam je.