Kalhoty a halenu?
Představa, že bude běhat po městě v mužském oděvu, vyloudila na Thymiině tváři úsměv.
Ten pan komoří bude asi divný ptáček, ale vrchnost je holt vrchnost a poslouchat se musí. Neposlušní vyčnívají z davu, a to si ona nemohla dovolit. A koneckonců, bude to svým způsobem i výhoda. Schová-li vlasy pod čapku nebo kápi, může se v případě potřeby vydávat za muže.
Vidinu krásných, temně modrých šatů opustila s lehkým srdcem. Beztak by ty zbývající groše hned tak nedokázala vydělat, ledaže by prodala jednu z těch stříbrných krabiček, ale to za žádnou cenu nechtěla.

"Vidím, mistře Graywolffe, že jste laskavý člověk, který se snaží být nově příchozím nápomocen, i když doba výdělkům ve vašem řemesle příliš nepřeje. Tedy objednávám jedny kalhoty a jednu halenu. A děkuji za nabídku i cenné rady."

 

 

"A jak mi dáte vědět?" zajímala se Thymia. "Jak budete vědět, kde mne najít, když tu nemám stálého bydliště? Vlastně ani nevím, ve kterém hostinci se ubytuji, jestli vůbec v některém. Nepochybně jsou plné cizích kupců a samotná žena mezi nimi..." odmlčela se.
"Neporadil byste mi nějaké solidní místo k noclehu? A tam by mě taky našel ten, koho pošlete se vzkazem."

 

 

"Opravdu nevím, jestli se v Brně zdržím tak dlouho,aby stálo za to pořizovat si rovnou dům. Ale stan pro nově příchozí - to zní docela dobře. V tomto horkém počasí tam bude jistě příjemněji než v dusném hostinci, prosáklém pachem vařeného zelí. Takže se uvidíme v pátek před polednem. S Jáhem, mistře Graywolffe. Ráda jsem vás poznala."
Na zlomek vteřiny se zamyslela, zda mu má podat ruku na rozloučenou a na znamení uzavřeného obchodu, ale nebyla si jistá, zda by se vážený měšťan a mentor třeba neurazil, a tak se jen přátelsky usmála a vyšla zpátky na rozpálenou ulici.

Stan pro nově příchozí? Nepamatuju si, že bychom kolem něčeho takového šli. Musím se zeptat Franka, on už bude vědět, pomyslela si a rozhlédla se kolem.
Čekala, že její průvodce bude lelkovat někde poblíž, ale po Frankovi ani stopy.
Že by se naštval, když jsem ho nechtěla u jednání s Martinem Graywolffem? No, budu si muset poradit sama. Naštěstí nejsem němá, doptám se.

Ušla dobrých dvacet metrů, než si uvědomila, že není nejen Franek. Že tu není vůbec nikdo.
Ulice byla liduprázdná, někam zmizelo i hejno hašteřících se vrabců,přestalo se dokonce ozývat slepičí kdákání z okolních dvorků.
Mezi domy viselo zvláštní vyčkávavé ticho.
Jako ticho...zvedla hlavu k obloze, která dostala náhle sinavou barvu...před bouří.

Za tu krátkou chvíli, kterou strávila v domě krejčího, stačily mraky pohltit slunce a vzduch, nabitý předzvěstí neodvratného, zhoustl tak , že by se dal krájet. V okamžiku, kdy Thymia pohlédla na nebe, prořízl je klikatý blesk. Zaduněl hrom a nebeská stavidla se otevřela naplno.
To mistr Graywolff cestou na tržiště pěkně zmokne, stačila si jen pomyslet, než vyrazila k otevřenému průjezdu honosného domu, aby se ukryla před deštěm.
Ale nedoběhla tam.

To, co sneslo na zem, nebyl obyčejný lijavec, ale smršť ledových krup.
Ty první, drobné, ji lehce zaštípaly přes tenkou košili jako varování.
Ty, co vzápětí následovaly, zabubnovaly jí po těle, až vykřikla bolestí.
O zlomek vteřiny později kus ledu velikosti slepičího vejce rozsekl kůži na její hlavě a poslal ji do hlubin bezvědomí.
Upadla uprostřed ulice.