kdo vstoupil jednou do té síně jasu
kde vánek struny lyry rozehrál
a Múza šeptem, možná v polohlasu
svůj láskyplný pěje recital
 
kdo vstoupit odváží se na terasu
v bar nepřání kde mixuje se kal
kdo uhne včas manýrismu lasu
a pasti poezie bez spirál
 
ten básník, byť chabě vládnul slovy,
jen občas bloudí, ztracen ve sloupoví
kde rozpadlý byl chrám či minaret
 
však zlatá nit vždy přivede jej zpět,
ač varovně tam zní houkání sovy
to Múza běží vstříc, vstříc básníkovi

*