LitWeb

Hostů OnLine:

Členů OnLine:

Registrovaných členů:

Právě přihlášení:

Licence Creative Commons

lehkej spánek, těžký věci

a v posteli jako v kleci..

tobě, ikdyž to nebudeš nikdy číst

a těm třem rokům, které mi už nikdo nedá zpátky

a taky těm zeleným očím, co se mě včera ptaly, jestli tu ještě žiju..

je těžký tomu nepropadat

na rozcestích křižovatek

kde mne vždy sejme tenhle zmatek

co na mne dělá ramena

a rozstřásá má kolena

čímž mne zas staví do pozice

že ptám se co to znamená

byť odporuji sebevíce

vždycky mne sejme tenhle zmatek

co mne zas hází na začátek

kde stojím znovuzlomena

bylo lehký tomu utéct

jenže co když mě to stíhá?

dohání mne svědomí

a já tu stojím s vědomím

že tak to prostě někdy bývá

že z hlavy svý ti neuteču

když jsi má bolest o níž vím

že se mne drží jako klíště

a že to prostě nezměním

že nezáleží jak velkou zeď

postavím kolem sebe příště

vždycky mne najdeš a to je jisté

že kvůli tomu špatně spím

je těžký tomu nepropadat

že chodíš se mnou jako stín

chci se jen smířit a být už sama

vymanit se z těch bludných kruhů

najít tu půdu pod nohama

a přestat si pořád hledat skrýš

vždyť ty to v sobě taky víš

jak je někdy těžký přivřít oči

a zkoušet si k sobě být zas blíž

pak když to nejde tak najít dveře

hlavu sklopit a odejít

přestat se pitvat v mrtvém citu

nesnít už jak to mohlo být

přestat tu básnit o důvěře

jež blíž než k pravdě má blíž k mýtu

jen dveře najít a odejít

nechat tu vše a mít už klid

Léta Páně 2019, dne 8.9. věnováno autorem rumová

Kategorie: Výkřiky a jiné neveřejné


	14.9.2019 \| 11:19 JC senior

			Vznikne báseň plná vzplanutí a citu a přejdou léta a tatáž báseň se stává jen trpkou připomínkou času. *

	10.9.2019 \| 19:24 mirkah

			...a já se moc těším na poezii, Tvou jedinečnou. Je dobrá zpráva, že k Litwebu se slova básnivá rumová vracejí.

	10.9.2019 \| 3:45 Špáďa

			Života zas zkus se zhostit, nechytej se rogala… Z duše svleč kus minulosti, verše navleč do gala! Rád tě tu vidím po velké pauze!

	9.9.2019 \| 16:53 Dota Slunská

			Ty žiješ! No, je to pěkných pár pátků, co jsme tě tu neměli možnost číst. Pamatuju si, že jsi to s poezií uměla. Nevzpomenu si už na nic konkrétního, ale ten pocit ve mně zůstal. Dnes vkládáš výkřik a jiné...sice v ní není tolik poezie, ale emoce v ní jsou. Nevykřikují, spíš jsou takové ukolíbané, od rozcestí se dostaly, zdá se, po množství prožitků, na další křižovatku, na které už ví, kam nejít...a možná i celkem dobře kam jít.