|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Cos stalo se...
Život nás občas překvapí...
Než stíny utonuly v ránu
s dotekem dlaní chladivých,
nežli noc prchla do šantánu,
zapěli ptáci ve větvích,
cos stalo se, i ty to vítáš,
ač přišlo to a nevíš jak,
tisíci slunci v sobě svítáš,
ten tam je minulosti mrak,
přítomnost zlátne touhou tvojí,
všecinko zas je, jak má být,
stín minulosti neobstojí
před vůlí lásku posvětit...
Léta Páně 2020, dne 4.2. věnováno autorem
Shimmir
|
|
|
|
|
|
|
|
Třeba znáš jen jednu z mnoha mých tváří, Jiří! V každém z nás se přece váří dobro se zlem, bezpřehý optimismus s beznadějí. Někdo si stěžuje na zlý a nespravedlivý svět, jiný vytváří veselejší vize...  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
A to je dobře nebo špatně, Sendy?  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
"...tisíci slunci v sobě svítáš..." Zvláštní.
Vždycky, když čtu tvoje básničky, říkám si: Kde se v tom chlapovi bere tolik optimismu, euforie...?
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Je to tak...a Mirek, jak ho znám.
**
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Život je samé pŕekvapení,
mnohá snad člověk nedocení,
často jsme slepí jen i hluší,
k tisíci sluncí ve své duši...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Překvapí, to je pravda. Svítat v sobě tisíci sluncí musí být skutečně pocit, jenž srdce i duši krásně zaplaví.
|
|
|
|
