Byla to bolest? Nebo pominutí?
Těžké je se teď na to zpětně ptát,
opačné póly touží po splynutí
bloudící duše, řádný desperát

Pokud chceš doplout v člunu převozníka
až na ten druhý, zcela jiný břeh,
kam slovo živých více neproniká
a kde už není cítit lidský dech

Budu tam s tebou čekat do vyplutí,
tvůj bude slábnout, mně se zrychlí tep,
počkám tam s tebou s nebývalou chutí,
opustíš navždy svět, kde voní chléb

Musíš být jistá, tvoje rozhodnutí
může být cestou, která nezná zpět,
vše bude klidné, nejsem ten, kdo nutí
kov plný síly v dešti rezavět



Vím zcela jistě, že jsem odhodlaná,
jenom se přiznám, že mám trochu strach,
že se vše zbortí, až dožiji rána,
doufám, že budeš tím, kým chci: můj vrah

Všechno mě pálí, dusí do zalknutí,
vždy ale začne stejně hrozný den,
jsem dávno mrtvá, jsem jen živou sutí,
zase jsem starší: o rok, o týden

Hrozně se bojím, že to bude kruté
a mně se stejně nepodaří spát,
co když mě zradíš, co když i ty, Brute,
necháš mě přežít, vše že byl jen zkrat?




Musíš mi věřit, že se neprobudíš,
jaký jen důkaz mohl bych ti dát,
že brzy zhasne oheň ve tvé hrudi
a já pak popel půjdu vysypat?

Hlavně se neboj hrůzy z ponížení,
nechci tě zničit, ponížit tvůj klín,
smrt je tvá volba, převozník tvůj ženich,
co jiným světlo, pro tebe je stín




Tak to jsem ráda, že mě nezneuctíš,
budeš můj anděl, který bude stát
při mně až vpluji do tichého ústí
řeky, jež v deltě končí akorát




Máš moje slovo, přikryji tvé geny
jemností hlíny, jež je bude hřát,
odejdeš hrdě, v krvi hypnogeny
znaví tě k smrti, stačí rozestlat




Děkuji, dobrou, sen mě vysvobodí,
myslím jen na to, že to nesmíš vzdát.

Nevzdám to, neboj, popluješ svou lodí,
oddaná oběť, starostlivý kat