Cinda: Šel proti proudu a měl co nabídnout, takových není moc...

Dota: Ono bych měl psát i pro artikulačně nezdatné čtenáře, ale vedlo mě to holt takto a mně se šlo dobře...

Hezky řasy mluví. První strofa je ladná, druhá na první čtení tolik ne (3. a 4. verš je dosti zasykovkovaný), ale artikulačně zdatný čtenář to vezme jako výzvu a užije si to. :)

Marku, naprosto chápu tu tvou poznámku o tom, že jsou prostě pocity, co musí ven a mnohdy se člověk pak u toho, v čem jsou zamotané emoce neubrání jakémusi patosu, či něčemu, co druzí třeba nevezmou nebo pochopí jinak. Ale tady se ti to povedlo, bez zbytečných "klišátek", koukám, že Muk a hlavně jeho období okolo Oceánu a Shalom, je poměrně inspirativní. Taky jsem ho měla ráda, byla to jeden z našich nejlepších muzikantů, šel proti proudu.

Šuměnka: Těší mě Tvá zastavení, díky...

četla jsem to v hrku - je to OK - musím to dát vícekrát a nadladit se na rytmus - je moc krásná, opravdu

Šuměnka: Díky, potěšilo mě to.

Kde Ti to drhne? "Katedrály" x "díky, králi"? Nebo: "Prozářený stín" x "co již nezjistí"?

JC: Ta různost názorů mě právě baví... Díky

mně to rozhazuje rým BB v druhé sloce - nejde mi rytmicky do pusy, nicméně myšlenka mě ohromila, především ta první strofa - miluji dostat se do hloubky - a tady jsem v ní byla! díky

... co čtenář, to často jiný pocit z díla...
Pro mě je právě ten konec vyvrcholením dojmu z básně.

O.K., ještě se zamyslím... Normálně si na velký slova a gesta nepotrpím, tady jsem v tom jednom konkrétním případě chtěl. Když se něčím neplýtvá...

Také bych byla pro jemnější konec, který by neublížil celému textu.

Bez něčeho vevnitř by nemělo co jít ven... Ale asi to v sobě dlouho nikdy nedržím...

Vorona: to mám radost

Otrokem ne, Jardo, ale nutkání psát prostě přichází. Zkrátka, probudíš se, nebo jen tak jdeš či někam přijdeš - a cítíš, že něco z Tebe musí ven...

Těžko se hledají slova, aby to nebyly fráze, člověku to však nedá nenapsat...