Jaroslave! Komentář je jak vyjádření pocitu či názoru, tak i kritika, příznivá, nepříznivá nebo vyvážená tak nějak půl napůl, protože každý jsme tak trochu jiný, jednou víc, podruhé méně. Jsem dalek toho, abych někomu bral jeho právo na názor nebo se hněval, že se v něčem neshoduje s mým! Nepatřím do kategorie těch, co se hned uráží a do krve hádají.(◔▽◔) I já jsem zde vysvětlil jednak to, že skládám hlavně jako textař, který si hned najde i melodii a že tedy i slova vnímám jako melodický útvar, který se má stát součástí celku a nikoli jen podle toho, jak stará a fekventovaná jsou. A jsem dost romanticky založen...(✿^▽^) O tvé polygrafické minulosti vím odjinud, znám i příjmení. Já jsem pro změnu spojař, který taky všechno vzdělávání směřoval tímto směrem a pak mu jeho obor zrušili a dělal řadu jiných věcí, třeba i zaplétal housky nebo montovalvozy metra pro Rusy či tramvaje... Teď už si jenom užívám a občas si hraju se slovíčky, taky rád zpívám...(. ❛ ᴗ ❛.)

Jsme sice, Jaroslave, stejný ročník, takže bych předpokládal, že budeme mít podobnou slovní zádobu, ale zřejmě vnímáme každý jinak. Já teď většinou skládám svá dílka jako písňové texty, mají i svoji melodii, do které zapadají i použitá slova. Klišé je pro mne jen šikovný vynález francouzských tiskařů, který jistě zná i hlubotisk. Rozhodně tak neoznačuji žádná slova, ani se nehoním za odhalením gramatických rýmů. Pro mne jsou i archaické výrazy nositeli určitých libých představ a vnímám hlavně to, jak mi zní a zapadají do určitého rytmu. Nemohu tedy souhlasit s tvým paušálním tvrzením, že nemohou probouzet tvůrčí touhu. Já s tím onen problém nemám...<(￣︶￣)>

Díl za publikaci i komentík, Jiří! Je to tak...