|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
K úmrtí emeritního faráře
Miluj bližního svého... (Matouš 22, 36 - 40)
Dnes, v pozdním čase barev listů
kdy zeleň vzkvétá jinovatkou
a láska míří za akordy
modlitby věčných pianistů
Ty přešel jsi lávku vratkou
nad osudy lidství proudy
Žehnáš nám, kdo zůstali jsme dole,
že vždy byl jsi jako jeden z mála
co s vírou šel statečně a zpříma,
s vlídností, jak žádala Tvá role,
Láska Boží s Tebou zůstávala
na cestě, než přikryla ji zima
Jak dobrý dělník na vinici
co plat čeká s pokorou a klidem
výzvu Pána poslechl jsi včera
Dnes poklekneš ve zpovědnici
vyznat lásku. Tu dát chtěl jsi lidem
dle příkazu z Matoušova pera
*
Léta Páně 2020, dne 26.10. věnováno autorem
JC senior
|
|
|
|
|
|
|
|
Ať se pan farář napořád těší z boží lásky.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Děkuji za zastavení , lajko,
a za potlesk zvlášť
:O)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
I když nebude důvodem k básni, ti, kterým jsme své básně věnovali, jistě na nás vzpomenou.
Dík, Marci.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Kdo umí ten umí 
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Moje básnička Nebe patří také emeritnímu faráři. Všichni jednou zmizíme z tohoto světa, tomu se nelze vyhnout, bylo by hezké, kdyby i náš odchod byl důvodem k básni.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Vážít si dobrého a laskavého člověka není výsadou věřících...
A děkuji, live, za úvahu "co kdyby přece...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Nic není jak bylo dřív, prostě nastává doba "pokoronovirová", a ať chci nebo ne, leze mi i do poezie. :-(
Dík, Sendy za zastavení.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
pro mě, ač "neznaboha s otázkou co kdyby přece"  je to prostě...krásný. Hlavně první část básně mi dala do těla i do duše.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Když ony ty sváteční dny poslední dobou získavají takovou divnou pachuť.
Báseň krásná jako obvykle. Obdivuji, že dokážeš o citlivých věcech psát bez patosu.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Děkuji za vložení v tento sváteční den.
|
|
|
|
