Tam sonet veršem směle šel
vždy zvonů když utichl hlas
a v salvách virtuálních děl
zněl akord výstrah. Slyšelas?
Za stínem obavy a zdiva
v zahradě, kde se nepohřbívá

až růže zapomněly kvést
jak dvojverší se tiskla k sobě
jen kámen tváří se jak pěst
když střípky štěstí prší drobně

a s křídly koní vlaje hříva

v zahradě, kde se nepohřbívá

Jsou dny, kdy prázdná zdáš se, pustá
snad hořkostí objímá tě chmel
však noc zas odemyká ústa
pro jitro žízně lesních včel
s jarem když probouzí se jíva
v zahradě, kde se nepohřbívá

*