na okraji
ještě vařícího hrnku
starý pán zachytil svou nečekanou smrt
v něj otiskla ji rty
nechtěně
naivní malá holka
s neumytou hlavou a dvěma culíky

bylo jí dvanáct
když poznala poprvé pána v županu
vyděšená z emocí starého člověka
mu od té doby neříkala pane
ale dědo

-

pojďme si po létech postavit hrad z kostek
až uslyšíme
chrapotem vykotlaný smích
sejdou se panenky na hradbách stavebnic
holčička sní puding
ušpiní ubrus
schová se za dveře
a pak možná
otevře srdce světu nahoře v letenském parku

dokud věříme na sny přijde za námi i babička
převlékne se do šatů
zatímco prohlídneme pohledy ze všech koutů světa
nejvíc nás zaujme
těžce zasněžená
grónská krajina

-
roky klapou v rytmu mlýnských kol
ještě nepřišla samota

holčička podává ouško hrnku chvějící se ruce
jemně fouká do průsvitných piruet
s malou kapkou viny
tajně si sama vychutná
malou sklenku vína

rázem je nebe stříbrné a klidné
jak dětskou rukou malovaná zima