Smutek
Vladimír Kovačič 3.10.2026 | 16:42
S náladou podzimní potichu ukládané léto.
Kovově žlutá chuť podzimu
zaniká v přízni rudé.
Je čas.
Ještě pohnem stínem,
chvíli se zasníme,
než oči třeskuté
nahlédnou bdělosti příčinné.
Dřevitá příměs červeně
vytváří základ barev.
A přece,
získáme černou, černou jen,
tak černou jako ta zem,
k níž zespodu oči hledí,
schované, schované, schované.
Beztvará příchuť bělosti
oblohy opačná strana.
Suneme dolů Sisyfa,
už nemůžem už ne.
Soudem osudu souzeni,
ryjeme vzhůru k nebi
záhony nechané ladem.