páteční Žofín vzpomínal se mnou
na tvoje oči
plný jara
rty napůl vlahý napůl nahý

Vltava mlčky zamračená
upřela svůj zrak do slunce
a jeho odraz na jejím břiše hřál lechtal
a jí cukly koutky

zapadlo

tma se plížila záděrama
až někam k srdci kde nosím tebe
co můžu dělat
zavírám oči

pláču
z mostu do Vltavy
a jednou..
jednou přestanu!

a skočím.