Konturou léto do očí si čmárám
Z chladného rána snídám mlhovinu
Po kapsách nosím nedospaná rána
A v šatech skrývám tichou kocovinu

O věže domů tříštím vlastní přání
Do dlaní sbírám kamínky z nábřeží
Zkus jenom pošeptat, co Ti vlastně brání
Rozevřít nitro k prstokladům mým

Na pažbě života zářezy přibývají
Nahota zeje ze dna prošlých vín
A kočky na střechách mrouskaj beznaděje
Za kabát vchází nádech loňských zim

Zeptáš se zrcadla, co s tím?