Potom jsem šel ještě na trénink.
Tam se mi na rozdíl od školy docela dařilo. Soustředil jsem se na výkon. Po dlouhé době šly všechny jiné myšlenky stranou. Trenér nás chválil.
Potom se mi nálada zase pokazila.
Za prvé se řešily holky (a já jsem neměl žádnou novou historku) a za druhé mi tak došlo, že oni si zakládají na tom, že jsou tvrdí chlapi.
A teplouš přece nemůže být tvrdý chlap...

Nebudu jim to říkat. Jsme sice dobrá parta, ale tak dobrá, že bychom si svěřovali tajemství ne. Možná Sami by si to zasloužil vědět. Asi nejlepší kámoš z mužstva (a mimochodem je kapitán, dost si na tom zakládá, tak to musím zmínit). On je takový typ, jako moje falešné já. Kluk, který sbalí každou.
Strávili jsme spolu spoustu času a dost jsme toho zažili. A určitě ho bude zajímat, proč už s nimi nikam nechodím. Nepatří mezi ty, co udrží tajemství. Nemyslí to špatně, prostě si to neuvědomí a vyklouzne mu to.
Tak spoléhám na to, že se to roznese a hoši se to dozví takovou nenásilnou formou. Pak se možná zeptají nebo to raději nechají být. A když bude mít někdo blbé řeči, odpálkuji ho něčím ve stylu:
"Jo, jsem buzna. Ty si myslíš, že jsi něco víc? Tak si spočítej, o kolik víc holek jsem měl!"
Na ty magory to určitě zapůsobí. A v tomhle na mě nemá nikdo...
Tak počkám na nějakou příležitost a řeknu to Samimu.

Ta příležitost se mi naskytla v pátek. Měli jsme zápas. Porazili jsme Tamperáky 5:4, což nás posunulo do čela tabulky, a ještě jsem dal hattrick. Poprvé a proti Tampere. Byl jsem neuvěřitelně šťastný. Všichni byli šťastní, i trenér byl šťastný!. Šatnu zaplavila euforie.
A chválili mě! Snad každý mi složil poklonu.

Se Samim jsem se zakecal už ve sprše. Řešili jsme hru (jsme taková dobrá dvojka, však na dva ty góly mi přihrál) a hodně jsme se do toho zažrali, takže jsme odcházeli poslední.
A cestou domů - když už jsme probrali každý detail toho zápasu - se zeptal:
"A co jinak? Jak žiješ? Máš teď nějakou novou?"
Usmíval jsem se jak měsíček na hnoji a nic mě nemohlo rozhodit. Podíval jsem se na hvězdy, co svítily na nebi, uchechtnul jsem se a odpověděl jsem mu:
"Fajn, docela dobře a jak bych ti to tak řekl... víš, já už nikdy žádnou ženskou nechci"
"Počkej, COŽE? To jako že jsi teplý nebo co?" smál se.
"No ;)"
Až se z toho, chudinka, zakuckal.
Když znovu popadl dech, vylezlo z něho jenom:
"wow..."

Pak už jsme byli na křižovatce, kde jsme se rozdělili a šli každý k sobě domů...