je na špičce jehly o anděla více
ulicemi zkřehlý
bloumá něčí sen

zase pošetile převrací rub lícem
marnotratnost chvíle
plní patosem

na okraji bdění do živého zatne
úsměv vypůjčený
z da Vinciho skic

bolest nedůtklivá vrací, co je vratné
a do světla zbývá
nádech jen, nic víc