Už zase kvetou jabloně
skřivan zešílel a jásá
i básník vsedl na koně
(ó pardon - na Pegasa)
by k obloze se mohl vznést
z té výše verše sypat
lásce a jaru na počest
( kde na tohle jen připad´?)

Když ptáci řvou jak opilí
vzduch smrdí po fialkách
a všude hnusní motýli
nezbývá nežli zalkat:
Ach, kam se poděl listopad
s mlhou a bahnem v botě?
To blbé jaro nemám rád
je otravné jak kotě
jen lísá se a hrbí hřbet
nic nedbá na mé výtky:
Kdo po tobě má uklízet
ty nadělané kytky???

Mám nervy nadranc, řeknu vám
než rupnou, balím rance
směr Bohnice se ubírám
neb poslední má šance
je měkká cela bez oken
a obden skotské střiky
Odporné jaro ďábel vem!
Můj psychiatře, díky!!