Jdeš prázdnou ulicí, kde potkáš Ráchel,
čas minul tuhle dávnou zem.
Noc je jak naděje, co přináší lék světa,
zbývá ti však jen jeden den.

Černé nebe své vyznání teď křičí,
až jednou ve větru pak se sny zůstanu
a stínem katedrál tu tančím sama,
oděna v závoj mlhy, dotek snu.

Ať zdravíš bon soir, či shalom,
láska je vždycky nebezpečná věc,
přes něžné dotyky, zahradou odpovědí,
dál do srdcí nám vráží chladnou klec.

Přicházím s láskou, ještě neusínej!
Zrcadlo odráží ten obraz Ty a Já.
Dech posunul tvoji loď ke hvězdám,
pošli to dál, už ani Muk… aha.


24.5. 2010