Cikán na rohu u kostela tahá kočky za ocas z koňských žíní a javorové dřevo brečí jako malé děcko, když má jít k zubaři.

Bezzubý bezdomovec o kus dál, podepřen holí, nikoliv však státem, hledá očima kolemjdoucí hledající Nový prostor, který nikdo nechce a nebo neumí nalézt.

Z okýnek směnárníků se drze line vůně drahých doutníků
a z kaváren smrad levných cigaret a chytré řeči posluchačů vysokých škol, kteří nešli na přednášku filosofie, protože mají na svět jiný názor.

Chlapeček nad kanálem, za asistence maminky, vykonal malou potřebu a natahuje potřísněné ručičky po své první letošní zmrzlině.

Velikonoční perníčky nikoho neuvádějí v pokušení se alespoň podívat na stánek, v němž je nabízí unylá prodavačka luštící sudoku, které ve stejném okamžiku luští pán v tramvaji číslo čtyři, jež se právě v okamžiku, kdy se skupinka turistů snaží zachytit kuličku, procinkávající se brněnským orlojem, z něhož čas umějí vyčíst pouze znalci a autoři, prohnala kolem v písečném prachu ulice ústící na náměstí.

Žulová obloha je dojatá a na rychle tmavnoucím chodníku jsou smutně přilepeny zašlápnuté žvýkací gumy, které už byly vyždímané, jako daňový poplatník v jehož ústech už víc překážely než chutnaly. Zhořkly jako špatně udělané kafe.

Milenci se zvedají z laviček a spojeni, pro tuto chvíli alespoň propletenými prsty, hledají přítmí a sucho v pasáži Alfa, kde už je v ten okamžik i paní s chlapečkem, kterému spadla zmrzlina na zem a tak pláče místo cikánových houslí ukrytých v odrbaném futrálu, opřeném o dřevěný stánek unylé prodavačky, která právě prodala jedenáct velikonočních perníčků nadšeným rakouským seniorům zabaleným do jednorázových transparentních pršiplášťů.
Jen studentů, směnárníků a pána ve čtyřce se tenhle pláč sedmikrásek nad Brnem zatím netýká...

Smutné oči kamelota bez domova se s prosbou otočí tentokrát k nebi. Na neholenou tvář dopadá po dlouhé době voda a razí si cestu věkem a trápením poznamenaným obličejem směrem k zašlapaným žvýkačkám...

Jaro je tady :)