Mám strach ze samoty,
největší strach mám z ní, bojím se jí,
přitom jsem k ní odsouzena,
budu sama na přelidněném světě,
ačkoli věčně sama, společností jsem okouzlena,
mám kolem sebe lidi – a jsem sama mezi nimi,
mám kolem sebe rodinu
a budoucnosti mám vidinu, kde jen sama jsem, bez nikoho,
tou vidinou trpím čím dál víc,
stýská se mi po chvílích, kdy mám tě vedle sebe,
bojím se, co bude pak,
zda budu sama i blízko tobě.
Zda bude to tak, jak stalo se již mnohokrát,
že mám vedle sebe tebe
a sama jsem.
Ne že mě opustíš, ne že tě opustím – strach mám –
strach mám já, že se oba opustíme,
že od sebe budem dál
a já tu zůstanu mezi davy,
sama a opuštěná, ztracená, utrápená,
sama s tebou, sama s vámi,
samota je mým údělem,
že nemám nikoho, povídám si sama se sebou
a se svými postavami,
se svým andělem.